Regardes

"Regardes, mon amour, comme il neige!"
hlavu stáčíš na kostelní věž,
kde zvony v polonoc ztěžka bijí,
předrahé chvíle nám bílou tmou míjí.
Pohledem šeptáš mi"Chéri, Je t'aime"
sleduji dolíček pod tvým dolním rtem.
Cokoli budeš si přát, to si vem,
kráčíš mým životem, jak ledový sen.
Jsi mrazivá ozdoba mých nočních můr,
věřím v tvé obětí, "restes, mon amour".

Cítím tvůj klidný, horký dech,
přesto vlezlý mráz mi běží po zádech.
Měkkým rozhodným hlasem se tážeš,
"dis moi ce que tu ressens"
proud slov mi však tichým polibkem svážeš,
já do náruče tvé rychle klesám.
Sníh padá vzhůru - k nebi se vznes,
zlaté nebe je plno černých hvězd.

Tak nakonec přeci, la vie est belle,
než se sen rozsype, jako vždy, na popel.