přidáno 03.01.2017
hodnoceno 7
čteno 1079(12)
posláno 0
Za zlomem
tančí ti tma po tváři
a já v úděsu
problikávám z koutů

Jasný jak facka
každému tu nejtěžší nemoc
lásku zdarma
čtrnáctileté panny

My takový nebudem
polykat hřeby s nadějí
že vysereme zlatej drát

Na měsíc roky řvem
každý čeká na zázrak
válíme sudy v osení

Bečky, pádla, naděje
ze slují vyplujem
za záhyby neznámé

Čísla se tříští
krajina splývá

..
.
přidáno 26.03.2020 - 21:22
My takový nebudem. Nebudem?
přidáno 17.04.2018 - 08:44
Homér: tlustá jsem, ke kytkám se přesto ohýbám.
Věnuji se studiu neokokotismu.
přidáno 16.04.2018 - 18:00
Ginnare: K nedělní podvečerní depce jsis početla Homéra. To ti zvyšuje kulturní přehled. Já bych to nedal;-). Né, nedávno jsem chtěl psát o fialkách, ještě jsme na to mladej. A hlavně tlustej obejbat se ke kytkám.
přidáno 15.04.2018 - 19:37
Jako by si tady najednou přestal tancovat jen po povrchu... a hleďme hloubka
přidáno 05.01.2017 - 18:07
a místo zlatého drátu jen zlatá žíla roste v pr*li
přidáno 03.01.2017 - 14:38
Eleanthir: Dík, je to jen taková perzifláž...:-/
přidáno 03.01.2017 - 12:05
Fajně ironický povzdech nad dnešní společností, alespoň na mě to tak působí.. ;-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zlatej drát : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Máš babu
Předchozí dílo autora : Ohebná jak červ

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming