Proč?

O čem, že je vlastně tenhle svět?
Znovu do neznáma házím rudé gladioly květ

Hledání smyslu života?
Čekání na Godota.
Miliony otázek a nula odpovědí
Prosím, ať se přihlásí ti, kteří vůbec něco vědí

Proč jsi zrovna takový, ty pitomý světe?
Všechno už mě jenom plete.

Láska je rakovina
Není to těch, kteří ji pocítí vina
Nikdo neví co to je
Nikdo ji nedefinuje
Jenom tady na tom světě
Duše osamělé okupuje
Životy jen otravuje
Je to ta nejkrásnější a nejodpornější záležitost
A dostihne každou bytost
Ať se sebevíce brání
Před ní se nikdy neochrání

Nejdřív tě drží nad vodou
A pak tě zradí
Má taktiku ubohou
Využívá hloupého a nadějného mládí
Ale dětinskost vlastně nikdy neskončí
Dospělost neexistuje
Je to jen iluze, kterou si nalhávají
Aby zamaskovali to, že vlastně jsou
A vždycky byli
Úplně a totálně v háji.

Všechny věci, které byly
Sebraly mi všechny síly
A já už nechci čekat ani chvíli

Nicota, samota, prázdnota
Nekonečné čekání
Na toho blbého
Godota

Který nikdy nepříjde
Nebo možná ano
Třeba zjistíme, kdo jsme
A co chceme
Třeba nám bude přáno

Ale kým?
A co chci, vím?
Ví to vůbec někdo?
Nebo je to úplně jedno?

Zdali mi vůbec někdo odpoví?
Já si ten život sním syrový.

Všechno je tak neskutečně složité
A abychom tomu čelili
Znovu a znovu usedáme
U chlastu dávky dvojité

Realita je iluze způsobená nedostatkem alkoholu
Který pomáhá od toho nekonečného bolu
No a co, a co, přeci to funguje
Je úplně jedno, že tě to zruinuje
Je to jenom jedna z mála věcí, která mě baví
Koho zajímá nějaké pitomé zdraví
Všechno jde stejně do záhuby
Všechno je úplně naruby
Dekadence, toť životní směr zvrácený
Ale nejkrásnější
Všechno jde stejně do záhuby,
Ten podivný svět zdejší.

A tak z druhé strany zátoky
Pozorujeme světlo zelené
Čekáme na Godota
Na bohy, na spasitele, a tyhle hloupé pohádky
Ale pod tou vší iluzí
Jsou všechny bytosti na tomto světě
Jenom existence ztracené