Lahoda nezdravá

Sejdeme se za purpurem
v ionosféře
po tvářích budou nám tančit
odlesky z šupin latimérií
stesky všední se udusí
spolu s námi
v útrobách sražené dlaně
v příkopu u dálnice ke štěstí
budeme mačkat odrazy
z disko koulí

Tváře zplesniví jako obrazy ve sklepení nevětraném. Musíš na vzduch - invertní smogovici listopadovou. Na horách je hezky a my sedíme dole ve sračkách. Předstírajíc činnost v oupnspejsu na Karlíně, domů kravincema přes Karlák, u krčského parku dostat křeče do těch třech buněk kreativity schovávajících se pod biliony tun lenosti. Sádla Prahou nachytaného vyhnaného za Mělník. Všechny ty kontroly vodovodních výpustí spojí se do celku směrodatného. Do Labe vrátí se losos, tuňák i tuleni. Na březích břízy pařící pod taktovkou orkánu. Pak zas klid, koupel zubrů, ruce za hlavou zvlhlou svatomartinskou kusovkou, pivo bez výcviku, už se to pak nedá, nezvedání telefonů, lokální umrtvení chuti do života, válení se v osobních válkách, každej v jiným vlaku, to musí být vysilující čekat na zastávkách, čumění do blbů, patro zhořklé mlčením, přetvářka v práci, povrchnost mezi přáteli, pokrytci v úkrytech, vinea a hlad.
Sjíždět zrní klobásou, máčet čočku na neděli, krvavými novinami z linky setřít šupiny z oné podivné hlubinné příšery. Lavorem spláchneš své trudné myšlenky do výlevky na dvorku a Labe bude opět prázdné. Jeden člověk si uleví, co to může způsobit, mocnářství elit, ta automatická nadřazenost, pokřivenci jedni.
Polykat pálení a usmívat se, pod příkrovem ledabylosti spřádat lány bonboniér. V derniérách dnů potutelně víno srkat, spiklenecky si cvrnkat arašídy do laloku zfialovělého předpůlnoční náladou. Šampus, penis nedokouřený. Potřeby roztřepené větrem z pomluv. Vyrazit tak na Sněžku, když mlha neba. Pošmourno zašmodrchané, mraky tíživé. Chce to činnost, zimního koníčka. Nebo raději rovnou přeskočit tohle období. A starý pán je nemocen, dal by cokoliv za to být doma v klidu nehledě na počasí, pěkně u telky u fotbálku a jiných pasivně trávených sportovních zbytečností. Chce to zaměření. A nemyslím tím bezduché venčení psa pokálenými ulicemi. Chce to na venkov a živit se rukama, připojit se k revoluci. Netápat v emhádé. Jediná činnost - vaření kávy. Pěkně sběračkou z polní kuchyně. Dobrou chuť, cikorka s meltou vám dodá odvahy pustit se do sbírání hub. Dovolí vám shrabat seno do stodoly, za humny je svět, vrásky řek krajinou srdce. Úplně jak od Komenského zkamenělého nad strží citů nejtěžších, citů k vlastnoručně vychovávaným dětem arménským způsobem. Pes, poděs leží u nohou a celé dny jen čeká, až nám něco odpadne na linoleum. Mauzoleum pryže. V muzeu lemurů modrým kemrem rozpustit hřebík od poličky plné pohárů z kožešinových výstav. Taky na tebe jednou padne štěstí, neštiť se ho. Má jen červy v nohou, od kolen k palcům. Vezou ho do lázní. Až se vrátí, už tě nebude znát.
Chyť příležitost za pačesy, určitě se jí to bude líbit. Tahání má každý rád, struky do ruky. Dát si čínskou polívku, extrémně nezdravé jídlo pro chudé lemry. Tapiokový škrob s uhličitanem draselným, sušené chaluhy, butylhydroxytoluen, extrakt ze Stolephora, prášek z Encrasicholina heteroloban a Parapenaeopsis, sušená Loligo Edulis. E621, E451, E501, E500, E320, E321, E640, E631, E627, E330, E412, E551, E150d, E160c. Plus spousta dalších věcí, to je MI LAU THAI. V překladu z vietnamštiny – MILUJI TĚ.
Lahoda!