přidáno 23.10.2016
hodnoceno 4
čteno 1047(11)
posláno 0
nade mnou rozprostírá se neochvějná šeď
křižovaná houfy černých okřídlených teček
„Jen si leťte! No, leťte!
Opusťte mě, tak jako všichni…“
a bezcitné ptactvo letí dál
bez výčitek,
bez svědomí
prší mi do rozezlených úst,
kde ukřivděné výčitky lapají po dechu,
než se i ta poslední utopí v nejmladším dešťovém oceánu
oči pak klesnou k zemi,
pryč od zrádných pěvců a ubulené oblohy
zatímco já, ve své samotě,
brodím se barevnými, hnijícími zbytky svých nadějí
přidáno 13.02.2017 - 14:17
poněkud smutné
přidáno 07.11.2016 - 16:36
má atmosferu
přidáno 28.10.2016 - 13:03
no nevím, připadá mi to tak trochu jako by ty slova byly vyhozeny do vzduchu granátem a pak náhodně popadaly na zem.
přidáno 23.10.2016 - 20:19
silné, díky

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sychravo : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : V noci
Předchozí dílo autora : Absence ňader

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming