Chybíš mi

Vidím Tě ve větách, co knížky píší,
vidím Tě v osobách, co kolem jdou.
Rozum v těch chvílích začne být tišší,
city mé zazděné zoufale řvou.

Derou se na povrch, derou se ven.
Svoje zdi zmenšují každičký den.

Ve snech Tě vidívám zas po mém boku.
Směješ se, povídáš, líbáš mi líce.
Ráno však zmizí vše bdělému oku
jak by to nemělo takto být více.

Derou se slzy, derou se ven.
Bez Tebe mě mrzí každičký den.

Chybíš mi tolik jak je to jen možné,
Třeba že nejde to na mně hned znát.
Přec v momentu kdy se ptá srdce : "Tak proč ne?",
začne se rozumu panicky bát.

Ten dere se na povrch, dere se ven.
Všechny sny zabije v jediný den.

A tak to jde od jara do zimy
od rána do noci
není mi pomoci