|
Nevím proč mi ta květina vždycky přišla tak smuteční. Asi proto, jak ze změní v bílé chmýří co rozfouká vítr...
 10.10.2016 7 751(10) 0 |
Bylo léto, ještě vzpomínám si,
jak svatojánská světélka
prosvěcela lukám zlaté vlasy
a ty jsi jako Popelka
mě posílala pro oříšky.
...a potom kvetly pampelišky.
Plynul čas a v chladných chodbách domu
dvě srdce, jako perkuse,
vzpouzela se v rytmu metronomu,
až jednou samým rámusem
vypadaly stránky z knížky.
...a zase kvetly pampelišky.
Čtyřlístky jsme skryli do herbáře
a vydávali na příděl.
Narostly nám s léty svatozáře,
skrz jejichž svit jsem neviděl,
že pod okny nám rostou křížky.
...a tehdy kvetly pampelišky.
Bylo léto, vidím to jak loni
- a možná je to teprv rok.
Lidé mlčeli když zvoník zvonil,
já s nimi zkoušel držet krok
a teď už na mě hledí z výšky.
...a zase kvetou pampelišky.
jak svatojánská světélka
prosvěcela lukám zlaté vlasy
a ty jsi jako Popelka
mě posílala pro oříšky.
...a potom kvetly pampelišky.
Plynul čas a v chladných chodbách domu
dvě srdce, jako perkuse,
vzpouzela se v rytmu metronomu,
až jednou samým rámusem
vypadaly stránky z knížky.
...a zase kvetly pampelišky.
Čtyřlístky jsme skryli do herbáře
a vydávali na příděl.
Narostly nám s léty svatozáře,
skrz jejichž svit jsem neviděl,
že pod okny nám rostou křížky.
...a tehdy kvetly pampelišky.
Bylo léto, vidím to jak loni
- a možná je to teprv rok.
Lidé mlčeli když zvoník zvonil,
já s nimi zkoušel držet krok
a teď už na mě hledí z výšky.
...a zase kvetou pampelišky.
02.11.2016 - 19:38Ten smutek přirozeným zdá se,
zpívá o tom, co čas již vzal,
z oka slzička skulila se
a vzpomínky tě nesou v dál.
Písničkou trampskou téhož jména,
jaké i ty v záhlaví máš,
duše tvá je rozesmutněna,
snad dívku stejné krásy znáš.
Jak to semínko na padáčku
odlétla její duše v dál,
teď hledí na tě zpoza mráčku
a jde dnes na nebeský bál...
S jinými prohání se Rájem,
který jen z vyprávění znáš,
Hospodin platí za ni nájem,
a s Petrem hrají mariáš...
Jj, hezky jsi to tu poskládal a pár čtenářům se možná i potily oči...:-)
zpívá o tom, co čas již vzal,
z oka slzička skulila se
a vzpomínky tě nesou v dál.
Písničkou trampskou téhož jména,
jaké i ty v záhlaví máš,
duše tvá je rozesmutněna,
snad dívku stejné krásy znáš.
Jak to semínko na padáčku
odlétla její duše v dál,
teď hledí na tě zpoza mráčku
a jde dnes na nebeský bál...
S jinými prohání se Rájem,
který jen z vyprávění znáš,
Hospodin platí za ni nájem,
a s Petrem hrají mariáš...
Jj, hezky jsi to tu poskládal a pár čtenářům se možná i potily oči...:-)
23.10.2016 - 15:44Moc roztomilá a něžná báseň, přitom vážně smuteční ... Tohle prostě umíš. Bezva refrén na správném místě, člověk se hned zamyslí ...
12.10.2016 - 00:15Jestě jednu takovou a ořistabeš v oblíbenejch. Více takových autorů. Tebe je tu skoro škoda.
10.10.2016 - 16:53Tom Cortés: Jo ták, už chápu :). To je příběh tří nebo více let. Mám to nějak zafixovaný, že po pampeliškách přijde léto, a ne naopak, protože po létě je ještě podzim a zima a pak teprve pampelišky.
10.10.2016 - 16:23Orionka: To ti ani nemají sedět, ty pampelišky jsou tu jako posouvač času :)
10.10.2016 - 14:51Zvláštní, pro mě jsou pampelišky symbolem pomíjivosti, něco jak jepice, utrhneš a zničíš. Ono to k té pohřebnosti má možná blízko. Ale hlavně jsou to jarní kytky, ne letní, to mi tam nesedí. Jinak moc hezké obrazy a vymazlená forma.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pampelišky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Po Hádkách
Předchozí dílo autora : Kde jste tehdy byli?
