přidáno 28.06.2016
hodnoceno 5
čteno 806(11)
posláno 0
Zapomněli jsme tu lesy plné hub
zarostlé svěží louky
starou mámu v šátku
stopy na cestě domů
potok plný pstruhů
stromy a ptáky

To ne
smrtí nic nezaniká
kříž neznamená konec

Jednou se tu sejdeme
pod oblohou plnou jizev
pod oblohou plnou slunce

Bez slz
přidáno 07.07.2016 - 07:51
vanovaso: Orionka: děkuji dámy
přidáno 07.07.2016 - 07:50
ŽblaBuňka: a tahle vznikla při návratu k rodnému domu mého muže, už jim nepatří, je mi z toho vždy smutno, děkuji, vlastně v ní vnímáš správné věci
přidáno 03.07.2016 - 22:46
Možná, že tvé myšlenky toulaly jinou cestou, ale mě připomněly tu prostou lidskou potřebu setkávání, která začíná u rodinného stolu, pokračuje různými setkáními či srazy přátel, klubáků, spolužáků, spoluzaměstnanců, či jen posezením u táboráku byť se zcela neznámými lidmi, jen proto, že nás náhodou osud spojil a zahrál nám na stejnou strunu. Patří sem i psanecká setkání.
A já patřím mezi ty, kdo věří, že smrtí vše nekončí...
přidáno 29.06.2016 - 09:30
Optimistická, ale přesto smutná. Nostalgie je asi vždycky taková.
přidáno 29.06.2016 - 05:31
Krásná...zvl. závěr básně...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Rodný kraj : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : mlčíme a popíjíme
Předchozí dílo autora : Prostě žlutá

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming