 28.06.2016 5 843(11) 0 |
Zapomněli jsme tu lesy plné hub
zarostlé svěží louky
starou mámu v šátku
stopy na cestě domů
potok plný pstruhů
stromy a ptáky
To ne
smrtí nic nezaniká
kříž neznamená konec
Jednou se tu sejdeme
pod oblohou plnou jizev
pod oblohou plnou slunce
Bez slz
zarostlé svěží louky
starou mámu v šátku
stopy na cestě domů
potok plný pstruhů
stromy a ptáky
To ne
smrtí nic nezaniká
kříž neznamená konec
Jednou se tu sejdeme
pod oblohou plnou jizev
pod oblohou plnou slunce
Bez slz
07.07.2016 - 07:50ŽblaBuňka: a tahle vznikla při návratu k rodnému domu mého muže, už jim nepatří, je mi z toho vždy smutno, děkuji, vlastně v ní vnímáš správné věci
03.07.2016 - 22:46Možná, že tvé myšlenky toulaly jinou cestou, ale mě připomněly tu prostou lidskou potřebu setkávání, která začíná u rodinného stolu, pokračuje různými setkáními či srazy přátel, klubáků, spolužáků, spoluzaměstnanců, či jen posezením u táboráku byť se zcela neznámými lidmi, jen proto, že nás náhodou osud spojil a zahrál nám na stejnou strunu. Patří sem i psanecká setkání.
A já patřím mezi ty, kdo věří, že smrtí vše nekončí...
A já patřím mezi ty, kdo věří, že smrtí vše nekončí...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Rodný kraj : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : mlčíme a popíjíme
Předchozí dílo autora : Prostě žlutá
