Třikrát jsem zklamala je, počtvrté zklamávám sebe... A popáté? Kdo ví, co přijde.
přidáno 01.05.2016
hodnoceno 1
čteno 748(11)
posláno 0
První příběh
zná jen žal,
nejsem kráskou,
co sis přál.

Omlouvám se,
nejsem zvyklá,
že mi city
někdo vyzná.

Odcizeni,
dál od sebe,
přátelství,
až v srdci zebe.

***

Druhý příběh
plný smutku,
vyšel rychle
z mého skutku.

Důvěru ti
vrátím ráda,
ale k lásce
nejsem dána.

Rozloučím se
a jdu dál,
přeji ti tu,
co lásku zná.

***

Třetí příběh,
ozvláštněný,
teď tu byl
a už není.

Byl tu vůbec?
Nevím ani,
proto dále,
zůstáváme sami.

Chceš mě,
ale já jsem pryč.
Co ti zbylo?
Asi nic.

***

Čtvrtý příběh
začíná,
ať pokračuje,
to chci já.

Ty jsi zvládl
nemožné.
Lásku cítím,
nebo ne?

I když dálka
dělí nás,
já chci být jediné
co rád máš.

***

Pátý příběh
bude jaký?
Nebo báseň
skončí tady?

Už nechci psát
ty básně z doby,
kdy kvůli mně
byla srdce plná zloby.

O každém z vás
mám tři sloky,
ale vzpomínky,
ty zůstávají roky.
přidáno 02.05.2016 - 21:44
je tu pár zajímavých míst i když pomálu, ale nejhorší je asi pokus o rýmy, které nejsou rýmy. Semtam ti jinak kulhá rytmus. Nejpovedenější je asi poslední sloka. Je v ní po obsahové stránce určitý druh nápadu a poslední dvojverší zní pěkně

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Příběhy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Odcházíš
Předchozí dílo autora : Rodina

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming