Stříbrný lísteček

STŘÍBRNÝ LÍSTEČEK
............... .... ............... ... .
Lampa svítí,
bije mne do očí.
Natrhám kvití,
jak Eliška mi poručí.
Natrhám ho s láskou a něhou
kterou v sobě mám.
Já chci žít s touhle kráskou
a to jí tím kvítím najevo dám.
Plnou hlavu mám
té milé dívky.
Své srdce jí dám,
spolu s těmi kvítky.
Večer jí před spaním
polibek na čelo dám,
aby celou noc věděla,
že rád jí moc mám.
Věřím tomu,
že bude se jí o mě zdát.
Zdát o tom,
jak chce při mě stát.
A ráno mě probudí,
ten její líbezný hlas.
Co mi zašeptá do ucha,
"lásko je čas".
Čas na to,
spolu užít si zas další den.
Vždy je tak krásný,
je jako sen.
Sen o nás dvou
a o lásce,kterou si dáváme.
Sen o tom,jak plujeme tmou
a stále hledáme.
Hledáme přístav,
kde čeká na nás štěstí.
A světýlko v dálce,
už naději věstí.
To světýlko naděje,
drží nás nad vodou.
Vždy vlídně se usměje,
že zdá se to pohodou.
Pohodou,klidem a radostí
život náš naplnit chceme,
za tímhle cílem si,
spolu ruku v ruce jdeme.
Však cesta je dlouhá
a plná všelijakých lestí,
ale nás vede touha,
že naleznem to naše štěstí.
A mi ho najdeme,
tím jsem si jist.
Jistě se sejdeme,
kde snese se stříbrný list.
Lísteček stříbrný,
z kouzelného stromu.
Jistě nám dovolí,
vzít si ho domu.
A až teploučko domova
bude ho hřát,
potká nás pohoda
a můžem si přát.
Prý přát si mám já
a přát si máš ty.
Tak přejem si oba
a plní se sny.
Po čem všem toužíme,
splní nám lísteček.
Mi za to mu sloužíme
a on nám dá hrneček.
Hrneček przdný
a přez to tak plný.
Je to tak krásný,
všechno nám splní.
A téměř zadarmo.
Prý že moc nežádá.
Tak jsme si přáli
a byla to paráda.
Pak hrneček za přání,odměnu si
zvolil.
Však nejprve mléko
jsem do něj dolil.
Jeho služby nemálo nás stáli.
My nečekali,že bude chtít tak
moc.
My museli mu dáti čtyři krávy
a nadosmrti chodit bos.
Avšak milí hrneček,
dal nám něco na památku.
Ze slámy spletený věneček
a potrhanou látku.
My vážně nevěděli,
k čemu nám takový dar asi bude.
A pak jsme se dozvěděli,
že látkou ovázaný věneček
dostane nás všude.
My hojně využili těchto darů.
A ocitli jsme se také vedle carů.
I do Španělska chtěli jsme se
podívat.
No,byli jsme snad všude,
ale co vám budu povídat.
Byli jsme i tam,
kam nikdo vkročit nesmí.
My viděli stovky velevážených
dam
a snad tisíce zvěře lesní...
Za tyto krásné chvíle,
věneček a látka něco chtěli.
My odvětili,že to víme,
ale co dát,jsme nevěděli.
Látka,že vezme si prý šicí stroj.
A věneček,chtěl od nás národní
kroj.
Oba dary dali jsme jim.
Jiná možnost nebyla...
Stroj byl pěkně drahý,to dobře
vím
a za kroj Eliška mě proklíná.
Věneček i látka,
dali dárek-nám,na památku.
Aby prý,nebyli jsme zkrátka,
darovali klubko měděného
drátku.
Nač ten drátek bude nám?
Co se asi stane,když ho
rozmotám?
Pak prý staneme se bohatými a
váženými lidmi.
Což není věru zlé.
Prý budeme bydlet ve vile v
Sydney
a mít jak myši pré.
Však když drátek sám zamotá se,
do původního klubíčka,
vše vrátí se zase
a my,dáme za to býčka.
Toť dobrá nabídka zdála se
a klubko už,už rozmotává se.
Pak vážně žili jsme si jako bohové
a všeho měli víc než dost.
No,stali se z nás snobové,
Ač jsme byli stále bos.
Lidé klaněli se nám,
a i klobouky smekali.
Teď vážně přišlo štěstí k nám,
na to,jsme celý život čekali.
Jenže my nechtěli,
aby tohle někdy skončilo.
A přitom jsme dobře věděli,
že klubko už se téměř stočilo.
My dlouho přemýšleli,
jak drátek stále rozmotaný
nechat.
Abychom nemuseli,
zas,za štěstím někam spěchat.
A tak na skřipec jsme drátek
natáhly
a oba konce pevně utáhly.
My pošetile smáli jsme se,
že drátek oklamati jde.
Náhle však nám řekl
"i na vás přec také dojde".
Ale my nevěřili těmto jeho
slovům.
Ať drátek stále hlídají,
nařídily jsme svým sluhům.
...
Ráno jsme se probudily,
na pláži plné mrtvých těl.
Po chvíli jsme si uvědomili,
že vlastně jináč jsem to chtěl.
A že bylo to světýlko,
které se na nás ve tmě smálo.
To,které nám tak přálo.
Byl to stříbrný lísteček,
z kouzelného stromu.
A také hrneček,
který pomohl nám k tomu.
Látka a věneček,
nesli nás od domu k domu.
A bylo to i klubko měděného
drátku,
který dostali jsme darem.
Díky kterému,jsi byla váženou
paní
a já váženým pánem...
Ale,nám to bylo asi málo...
Tak myslíš,že nám to za to stálo?
...
Co to?
Je opět ráno.
A já zaslechl tím tvým hlasem
"lásko je čas".
Čas na to,užít si spolu zas další
den.
Vždy je tak krásný-je jako sen.
A já opět běžím natrhat to luční
kvítí.
Sluníčko mi k tomu,překrásně
svítí.
A světýlko ve tmě?To už se nikdy
nerozsvítí.
Byl to pouhý sen...
A já díky němu vím,že štěstí je
den.
Den,který mohu a rád strávím s
tebou.
A že stříbrný lísteček,je zase noc,
do které vždy beru tě sebou.
Vím,že chci žít jen s tebou.
Nehonit se za štěstím.
Teď už vím,že je tu stále se mnou.
A já budu moc šťastný-bez
lístku,hrnečku ...
Zkrátka když budu stále jen sám
sebou...
.......Konec... ... Z.Biskup