Pro sedmistrunného prince

Znám ho dokonale.
A přece mě překvapí.
Jsem s ním pořád.
Vlastně nikdy.

Schránka mi lahodí,
však radši otevřu dopis v ní.
Jeho hlas je jako pohlazení.
S ním by mi nevadilo ranní probuzení.

Kéž by řekl: "Lásko, vstávej..."

Sním o něm dnem i nocí.
Cítim beznaděj.
Duší jsme k sobě daleko.
Za devatero horami...

S kytarou je umělec.
Jeho hudba je pro mě klec,
ve které se topím.
Snad mi podá stéblo...prosím.

Čekám marně?

To se uvidí.
Dělám malé krůčky,
jak dítě, co se učí chodit.

Ať mi jde naproti.

Ví to? Asi ne.

(Tak mi dej ještě polibek přátelský.
Já Ti ho vrátím, jako vždy.
Ten můj však bude z lásky.
Proč sem vkládám tyto pravdy?

Když Ty si to nikdy nepřečteš.

Miluju Tě, i Ty si pro mě snad najdeš místo.)