Takové pravdivé vyznání na toho Valentýna a pravděpodobně na dlouhou dobu poslední báseň, neboť začínám být monotématický... Holt to tak cítím a srdci nejde poručit...
přidáno 14.02.2016
hodnoceno 2
čteno 1416(16)
posláno 0
Jako je slunce a měsíc nad námi,
stále jsi víla posetá hvězdami,

co svítí do dáli,
i když né pro mě.
Srdce mé ošálí,
rázem je po mně

v mžiku

zrychlí se tep
a srdce buší,
když ostrý střep
propíchne uši.
Pak neslyším,
Tvé stálé odmítání
se neliší,
mně však zamilování
odvedlo hlavu
do říše klamu.

Kochám se snad
každým Tvým krokem,
rázem bych pad
jak střelen brokem.

Z Tvé krásy spanilé
nemohu dýchat,
ač je to nemilé
pro Tebe slýchat

v mžiku

zrychlí se tep
a srdce buší,
když ostrý střep
propíchne uši.
Pak neslyším,
Tvé stálé odmítání
se neliší,
mně však zamilování
odvedlo hlavu
a v klamu plavu
nebo se topím,
když o Tvůj čas prosím

...marně...
přidáno 14.02.2016 - 12:16
I když je tam hodně jednoduchého rýmu, básnička jako vyznání je pěkná a upřimná ke dni zamilovaných.
přidáno 14.02.2016 - 11:33
Pro mě je perfektní a dobře mi sedí ta zvýrazněná část, ta se povedla a líbí se mi, ale samozřejmě samo o sobě by to bylo málo, takže jako celek za mě super :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Víla : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Vím, že tam jsi
Předchozí dílo autora : I když mi scházíš

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming