přidáno 31.01.2016
hodnoceno 3
čteno 946(10)
posláno 0
Ruka natažená do tmy
prsty skoro dotýkajících se větrů.

Padáš stále výš.
Vlny pohrávají si a ty se bojíš,
že se roztočíš.

Rostoucí obdiv nad širokou škálou
mořem zaplavených nadějí
tě nenechá zavřít oči.

Kde je konec?

Pokusíš se stáhnout víčka,
jenže skutečnost je věčná.

Zastavte to!

Srdce buší na poplach.
Dech se krátí,
nelze už víc řvát.
přidáno 31.01.2016 - 15:42
Darek: mozna he to jen muj pocit ale prijde mi jako bys skladala lego a ne basen - jako by bylo kazde slovo planovite polozene ... Ja nerikam ze je to spatne jen to pro me nema tu pkynulost...
přidáno 31.01.2016 - 15:25
Devils_PIMP: Vysvětlíš mi, jak to myslíš? Děkuji :-)
přidáno 31.01.2016 - 13:31
Vis prijde mi dost planovita ... Nepkynula

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hurikán : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Křídla Anděla
Předchozí dílo autora : Vteřina

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
BorůvkaB řekla o mannaz :
Autorka s duchaplnou prózou i poezií, člověk si ji prostě musí zamilovat. Jsem ráda, že čte mé básně i mé povídky a vděčím jí především za pokračování ve Vlkodlačí hrozbě, kterou čte i příjemně komentuje. Těším se, až si od tebe zase něco přečtu! :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming