uprchlíci, sluníčkáři, mráčkaři

  Na uprchlickou krizi nemám žádný názor. A jak bych ho taky mohl mít? Neznám všechny příčiny a souvislosti, nikdy jsem nepotkal uprchlíka, nikdy jsem nemluvil s nikým, kdo by s uprchlíky měl osobní zkušenost, dokonce jsem ani nikdy nemluvil s nikým, o kom bych věděl, že se hlásí k islámu. Jediným zdrojem informací jsou tak média, která ovšem mají nepříjemný sklon si buď protiřečit, nebo jednoznačně propagovat jeden určitý názor.
  Na co ovšem názor mám, je právě ta diskuze, která se kolem celé záležitosti vytvořila a která je vlastně jediným pro mě hmatatelným důsledkem krize.
  Jak ví asi každý, kdo posledních několik měsíců netrávil v noře, vytvořily se tu dvě nesmiřitelné sekce. Sekce sluníčkářů - vegetariáni, hipsteři, vítači uprchlíků, pravdoláskaři, pomatenci, pseudointelektuálové - a sekce, která zatím hledá nějakou trefnou přezdívku (osobně se kvůli přehlednosti přimlouvám ze mráčkaře) - rasisti, bůčkožrouti, čecháčci, maniaci, xenofobové, konformisti, burani.
  Co se mě týče, tak opakuji, nepatřím ani tam, ani tam, nedisponuji žádným pevným názorem. Je mi jasné, že ta veliká masa lidí je potenciální problém a možná i reálná hrozba, že drtivá většina migrantů je ovšem pravděpodobně normální a mírumilvná a že v každém případě jde především o Lidi, kteří potřebují pomoc. To je tak vše, co jsem si o tom schopen myslet.
  Což ovšem stačí, abych byl svým okolím do jedné z těch dvou výše zmíněných skupin zařazen pokaždé, když se o tom bavím s nějakým názorářem. Zajímavé přitom je, že jsem vždy zařazen do opačné skupiny, než do které patří můj spoludiskutér.
  A to je podle mě hlavní problém té diskuze. Vytváření frakcí, přiřazování k prefabrikovaným názorům, uvelebování se ve standardizovaných šuplících. Navíc důmyslné spojení těchto šuplíků s těmi už známými. Tak se k lidem, co si myslí, že uprchlík je taky člověk, automaticky přiřadí řada předsudků o nošení sandálů, popíjení nápojů z tofu a objímání stromů, zatímco osoba poukazující na problémy s migrační vlnou spojené okamžitě dostává jasné rysy hospodského nadávače poslouchajícího Orlík, v lepším případě Kabáty.
  Velké úskalí předpřipravených názorů tkví v tom, že jsou velice pohodlné. Jeden získá snadno a ryche jasnou představu o tom, co je pravda, co je lež, co je dobro a co je zlo a nemusí už nic vymýšlet. Je velice těžké zpochybnit to, co už člověk jednou přijal za svůj pohled na svět. Naštěstí to ten člověk nemusí dělat. Všechny zprávy, které se k němu dostanou, jsou totiž buď v souladu s jeho názorem, a tudíž pravdivé, nebo jeho představě odporují, a pak se jedná logicky o pomluvy, špinavý kalkul a prohnilou propagandu druhé strany, pravděpodobně spojenou s rozsáhlým mezinárodním spiknutím.
  Další problém je v tom, že lidé s takto neprostupnými názorovými stěnami, skrz které nepronikne ani smítko argumentu, tvoří velikou část celé komunikace o uprchlické krizi, takže prostá informativnost bez názorového zabarvení už téměř není k dostání a názory se dále unifikují a vyhrocují a celé se to hezky zacykluje.
  Na začátku jsem se špatně vyjádřil. Tady totiž nejde o žádnou skutečnou diskuzi. Ta totiž (alespoň v mém chápání toho slova) předpokládá výměnu názorů, vlastní argumentaci a otevřenost té cizí.   To, co se děje, je absurdní drama, kdy každý má na hlavě kbelík, takže mu není rozumět a ani on nikomu nerozumí, a přesto všichni pořád křičí první verše nějaké přitroublé rýmovánky. Což není zrovna způsob, jakým se má řešit takovýhle problém.
  To ale není nic nového pod sluncem. Tohle divadlo se děje pořád dokola už od chvíle, kdy nějaký velký anonymní vynálezce vymyslel tu skvělou věc - názor. Ještěže já ho nemám.