Slova té co nespí

nikdo by nevěřil jak s tmou
sdílené lože
chrastí

a přikrývka roste pod víčka

(NEDÍVAT SE!)

má tak velké hrdlo
tma
že i pohled je magnet
pro tanec v jejím břiše

-

SLOVNÍK PRO NESPAVCE
začíná abecedou snů co v životě se nestaly

sepsán inkoustem a pomatenou hlavou
nadpisy kapitol
ovečky nestačí, ovečky došly, ovečky byly
vypočítány

A tak tedy
načrtnuta jen rozpukaným rtem
počítám dny
až do dětství


Sním jediný sen o spánku
A výklad představ špitá: Bude nám lépe. Bude nám lépe
bez tebe

bude nám lépe
bez sebe
ZBLÁZNÍŠ SE

a opravdu TMA
pokrývá každou
třetí stranu

možná jen z recese a možná
mojí vinou

-

I neláska se zapsala
přímo v desky
jako autor
a směje se mé nemoci

(ze tmy jsem nastydla, řvala na mě)
- přitom tma stále
nemá okna, z kterých by táhl
cizí pot
a ledová ruka na zoraném čele
zůstala tenkou útěchou
když hladím

sama sebe

-

Třetí hodina ranní.
Čeká mne kapitola o důvodech
které na mne
miloval tak

až onemocněl odchodem
a na záložce připomínka

"Miluju tvý básně!
Miluju tvý básně
dokud je drží
nejspodnější foch"


Řekla bych
že k ránu už cítím jen mírnou
zimu

a vidím se na skále
jak mapuji prsty údolí

jedině takhle se smím
dotýkat druhé strany

neprosit hlasy


skutečně vím
JE
ZAKÁZÁNO

v noci
mluvit s ďábly

-

Bože. V takovém šeru
svítá
i pohyb očí hlasitě brázdí
okraje Snáře bez listů

co bude s nitrem? Co bude s nitrem pokud neproletí? Představou, prosím, cokoliv (!!!) ať tělo vnímá.
komu dát teplo?

Když ani příšerkám z mé hlavy...
neumím říct o návrat

Co dala bych za sen

a ráno
neslyšet jak vržou vrata
když slunce pouští
z ohrady ven

ale sen o snu
je pouhý rám obrazu
křiku

-

Když otvírám okno
třese se mi
i dech

prokletý ráno a leden
líbá ušlapané vápnem


Kolik mi je,
že počítám sníh?
a prosím za lásku pro kterou spánek zpřetrhal nit


Hledala bych i na trzích,
je tolik lásky
pro kterou dá se narodit

-

zatím jen

prázdný byt