Svatomartinská

Ze tmy polorozpadlého srdce
dere se
strach ze zklamání
strach z pokrytectví
strach ze skonání

zase je zoufalství silnější než naděje
co splaskla jako hrozen ve vinařském lisu
nevím zda podat ruku víře
přesto víno teče a slzy tečou
zpěv se nese

Oblékám nejobnošenější kabát
u kapes mastný z poslední zabijačky
s vůní všech kdo na ní kdysi byli
a cestou ze vrat cítím
že již se nevrátím

Možná se vracím zpátky do srdce
ale necítím jeho tep
jakoby už umřelo
ale kam
kam tou tmou a sychravou mlhou
kam dojdu nad ránem
kde Slunce vychází

Strach mi podlamuje kolena
a zimou v podivné krajině
necítím ani chodidla
ani konečky prstů
ani špičku nosu
ze kterého kape krev do tmavé strouhy
nezvratných zítřků

A ostrý vítr
nedává mi možnost
ohlédnout se zpět
abych se zachytila jistot

neboť v tuto chvíli
se jistoty ztratily