Minulost, přítomnost, budoucnost

Minulost, budoucnost, přítomnost. Tři slova se stejnou koncovkou. Mohlo by se zdát, že mají mnoho společného. V podstatě ano. Jsou to časové jednotky, spojující osudy jednotlivců, tak jako různých celků. Dohromady je spojuje čas. Ubíhá tak rychle. Z budoucnosti tvoří přítomnost a nakonec minulost. Když se z retrospektivy podíváme do minulosti, uvidíme spoustu chyb, spoustu přešlapů, které jsme kdy udělali. Zajisté si také každý řekne, kdybych se tentokrát rozhodl tak či onak, možná bych teď byl někde jinde. Ano je to tak, ale takový už je život. Vše, co se kdy stalo, mělo a má svůj důvod. A i když u některých situací a činů jsme s touhle myšlenkou na pochybách, tak někde je. Příkladem může být třeba koncentrák a židovská otázka. Stalo se to, i když nad tím zůstává rozum stát. Miliony lidí přišly o život, kvůli lidské chamtivosti po majetku a moci. Mohla bych se těmito otázkami zabývat celý život a možná bych tomu stejně nikdy neporozuměla. Jenže jaký by to mělo smysl. V podstatě bych žila v minulosti. Bylo by to rozumné? Ani v nejmenším ne. Minulost sice stojí za vzpomínání, ale všechno má své hranice. Život je totiž dar. Dar, kterého by si měl každý člověk vážit. Každé narozené dítě je malý zázrak, který se zrodil z odkazu dvou duší. Ne vždy je to spojení dobrovolné, bohužel takových případů jsou spousty. S potěšením se však musí dodat, že tahle spousta nesahá ani po paty počtu vymodlených a z lásky vytvořených dětí. Je nás na světě tolik, miliardy. A když lidstvo zanikne, nebude už nikdo, kdo by si pamatoval to dobré i špatné, co se kdy stalo. Ano, i tohle je budoucnost.Sice vzdálená, ale nikdy nezmizí. Lidstvo je asi v polovině svého vývoje a bude ještě mnoho let trvat, než se vyvine k dokonalosti. Kdo ví, možná že až naše planeta shoří, budeme už natolik inteligentní, že se dokážeme zachránit. Jenže při tomhle my, lidé dneška, už dávno nebudeme. Proto moje filozofie života zní žijme dneškem. Nezabývejte se tím. co bylo, nebo bude, žijte tím co máte. Nezoufejte nad svými nedostatky. To vám nic nedá. Najděte na sobě klady, ať už fyzické, nebo psychické a věřte si v tom, co děláte. Protože nikdo jiný za vás život neodžije.