Seznámení

Seděla vedle mě s hlavou položenou na mém rameni. V postýlce ve vedlejším pokoji tiše oddychoval náš dvouletý syn, pečlivě a starostlivě střežený svou o tři roky starší sestřičkou. Z usmívajících se očních důlků se na mě dívaly dvě modré koule instantní roztomilosti.
„Můžu se tě na něco zeptat?“
„To víš, že ano, miláčku.“
„Proč sis tehdy vybral zrovna mě?“
V hlavě mi svitla vzpomínka, jak jsem po smutné probděné noci chtěl své bývalé napsat „CHYBIS MI,“ ale můj neobratný ukazováček v kontaktech místo ODESLAT MARTINA navolil možnost ODESLAT MARTA. Asi jsem se na chvíli odmlčel, protože pomalu zvedla hlavu a pohladivši mě vlasy po paži očima čekala na odpověď.
„Já myslím, zlato,“ řekl jsem rozvážně, „že to byl osud.“
Dala mi pusu na tvář a přimáčkla se blíž.
„Já tě miluju.“
„Já tebe taky. Jsem s tebou šťastnej.“
A tichý hlásek v mé hlavě dodal: „Díky těm debilním dotykáčům…“