|
věnováno Ivovi Schwarzovi, podobnost s realitou je jen čistě náhodná
 02.09.2015 11 1459(16) 0 |
Každý z nás má své malé tajemství. A někteří mají tajemství větší. Tak například z nenápadného strojního zámečníka se může vyklubat prokletý básník, z obyčejného programátora příznivce sado-masochistických sexuálních hrátek a stará babička může být významný mezinárodní špion na penzi. Své by o tom mohla vyprávět jedna stará sekretářka z Londýna.
Náš příběh se ale odehrává jinde - na jednom obyčejném pražském sídlišti. Nuže, čtenáři, následuj mě!
Středeční dopoledne v místním hypermarketu: Obchodem bloumá pár zákazníků, povětšinou důchodců. Plnoštíhlá prodavačka otrávěně markuje zboží. Z rozhlasu na prodejně potichu zpívá Bobby McFerrin to své "Don't worry, be happy", ale nikdo tomu nevěnuje pozornost. Všichni se tváří znuděně a zachmuřeně, prodavačky, zákazníci a dokonce i obloha. Venku mírně poprchává.
Matka samoživitelka vybírá ty lepší z banánů. Ukrajinský dělník se rozhoduje mezi budapešťskou a česnekovou pomazánkou. A stará paní dává do svého košíku kočičí stelivo Mikeš. Ostatně jako každou středu.
Středeční dopoledne v místním hypermarketu, zdá se, že nemůže být nic nudnějšího a přesto... Každý z nás má, jak jsem už říkal, nějaké své malé tajemství. A někteří mají tajemství větší.
Pojďme se třeba podívat za tou starou paní. Nabere ještě pár věcí - brambory, kávu, jogurty s müsli. Vida, mají slevu na banány, tak jich rovnou pár bere a už míří k pokladně.
U pokladny pak přelítne očima tituly novin - "Policie zatýkala na pražském magistrátě.", "Nad letištěm v Čáslavi spatřeno UFO", "Mistrovo velké tajemství odhaleno". Nic nového na nich není, ostatně kdyby bylo, věděla by to. Bere si ještě Lidové noviny, jako to dělá každý den, a pak už ji vidíme pokládat zboží na pás.
A o pár chvil později ji vidíme odcházet domů. Jde pomalým krokem podél rušné ulice, za sebou táhne kolečkovou tašku s nákupem. Jde pomalu, nespěchá a ani na spěch nemá věk.
Pomalu přichází k areálu s vysokým plotem. Na mohutných vratech je nápis MINISTERSTVO VNITRA. Stařenka svou drobnou rukou stiskne tlačítko zvonku, mrkne na ni kamerové oko a mohutná vrata se pomalu otevírají. Stařenka pomalu prochází skrz mohutná vrata a šine si to do vrátnice umístěné na polovině cesty od vnějšího plotu k hlavní budově. Ve vrátnici jí bezejmený vrátný kontroluje obsah její kolečkové tašky: Brambory, káva, jogurt s müsli, banány, kočičí stelivo Mikeš, Lidové noviny, jako obvykle. Stařenka pak projde bezpečnostním rámem a bere si svou kolečkovou tašku zpět. Čeká, ostatně jako každou středu.
Asi tak o pět minut později přichází stráž. Jde pomalu, nespěchá, ani na spěch nemá důvod. "Pojďte," osloví stařenku a pomalu spolu odejdou.
Stařenka cestou nemluví. Zkoušela to dřív, ale tihle bezejmení strážní moc povídaví nejsou. Tak mlčky kráčí tím bludištěm budovy ze sedmdesátých let. Cestou minou asi tři mlčící postavy a už konečně přicházejí ke stařenčině bytu.
"Nashledanou." - "Nashledanou," rozloučí se a stařenka vchází dovnitř. Pouští rádio, vybaluje nákup. Pak jde k oknu a dívá se ven....
bude pokračovat... rozhodně
Náš příběh se ale odehrává jinde - na jednom obyčejném pražském sídlišti. Nuže, čtenáři, následuj mě!
Středeční dopoledne v místním hypermarketu: Obchodem bloumá pár zákazníků, povětšinou důchodců. Plnoštíhlá prodavačka otrávěně markuje zboží. Z rozhlasu na prodejně potichu zpívá Bobby McFerrin to své "Don't worry, be happy", ale nikdo tomu nevěnuje pozornost. Všichni se tváří znuděně a zachmuřeně, prodavačky, zákazníci a dokonce i obloha. Venku mírně poprchává.
Matka samoživitelka vybírá ty lepší z banánů. Ukrajinský dělník se rozhoduje mezi budapešťskou a česnekovou pomazánkou. A stará paní dává do svého košíku kočičí stelivo Mikeš. Ostatně jako každou středu.
Středeční dopoledne v místním hypermarketu, zdá se, že nemůže být nic nudnějšího a přesto... Každý z nás má, jak jsem už říkal, nějaké své malé tajemství. A někteří mají tajemství větší.
Pojďme se třeba podívat za tou starou paní. Nabere ještě pár věcí - brambory, kávu, jogurty s müsli. Vida, mají slevu na banány, tak jich rovnou pár bere a už míří k pokladně.
U pokladny pak přelítne očima tituly novin - "Policie zatýkala na pražském magistrátě.", "Nad letištěm v Čáslavi spatřeno UFO", "Mistrovo velké tajemství odhaleno". Nic nového na nich není, ostatně kdyby bylo, věděla by to. Bere si ještě Lidové noviny, jako to dělá každý den, a pak už ji vidíme pokládat zboží na pás.
A o pár chvil později ji vidíme odcházet domů. Jde pomalým krokem podél rušné ulice, za sebou táhne kolečkovou tašku s nákupem. Jde pomalu, nespěchá a ani na spěch nemá věk.
Pomalu přichází k areálu s vysokým plotem. Na mohutných vratech je nápis MINISTERSTVO VNITRA. Stařenka svou drobnou rukou stiskne tlačítko zvonku, mrkne na ni kamerové oko a mohutná vrata se pomalu otevírají. Stařenka pomalu prochází skrz mohutná vrata a šine si to do vrátnice umístěné na polovině cesty od vnějšího plotu k hlavní budově. Ve vrátnici jí bezejmený vrátný kontroluje obsah její kolečkové tašky: Brambory, káva, jogurt s müsli, banány, kočičí stelivo Mikeš, Lidové noviny, jako obvykle. Stařenka pak projde bezpečnostním rámem a bere si svou kolečkovou tašku zpět. Čeká, ostatně jako každou středu.
Asi tak o pět minut později přichází stráž. Jde pomalu, nespěchá, ani na spěch nemá důvod. "Pojďte," osloví stařenku a pomalu spolu odejdou.
Stařenka cestou nemluví. Zkoušela to dřív, ale tihle bezejmení strážní moc povídaví nejsou. Tak mlčky kráčí tím bludištěm budovy ze sedmdesátých let. Cestou minou asi tři mlčící postavy a už konečně přicházejí ke stařenčině bytu.
"Nashledanou." - "Nashledanou," rozloučí se a stařenka vchází dovnitř. Pouští rádio, vybaluje nákup. Pak jde k oknu a dívá se ven....
bude pokračovat... rozhodně
Ze sbírek: 
18.09.2015 - 20:33To vypadá dobře :-) Ty prostě umíš psát poutavě :-) Teda až na to "skrz" co ;-)
03.09.2015 - 18:27I když se v úryvku vlastně skoro nic nedozvím (snad až na skrytou reklamu na kočičí stelivo Mikeš), je svým způsobem napínavý; nicméně takový styl se mi nelíbí. Já oceňuji spíš povídky, které nejsou napínavé, ale hodně se v nich dozvím.
Téma mi připomíná civilní obyvatelstvo vojenských újezdů. Tam asi k podobným situacím dochází docela často.
Téma mi připomíná civilní obyvatelstvo vojenských újezdů. Tam asi k podobným situacím dochází docela často.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tajemství staré dámy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zastavíš-li se, zahyneš
Předchozí dílo autora : Zlá samota
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Severka :Slečna.. co ji vůbec nemusíte znát osobně, abyste stačili pochopit alespon tak důležitou věco, jako je její světluškovské poslání... :)
