Chytrolín

Potloukáš se blbě kolem,
jseš jen pitomá veš,
taháš se furt s každým volem,
tak směj se, vždyť to chceš.

Životem se sotva ploužíš
a ty mě do něj zveš?
To, co máš, si nezasloužíš,
jen směj se, vždyť to chceš.

Hlavní je, že my jsme blbý,
tak proto na nás řveš,
zajímaj tě trapný drby,
no směj se, vždyť to chceš.

Nebo jsou to jenom řeči,
že takhle sám si jdeš?
Každej chudák z tebe brečí,
teď směj se, vždyť to chceš.

A nakonec jak blbec dřeš,
hned na ty kecy dojedeš.

Tak sakra už to řeš!