přidáno 04.08.2015
hodnoceno 6
čteno 850(10)
posláno 0
Mohu-li větvím krást jablka poznání
nebyl jsem si nikdy tak úplně jistý
pak náhle probudilo mne přiznání
na stromech nezbylo však nic než listy.

Tak kousal jsem do zelených náplastí
které zalepily dírky po paprscích slunce
v očekávání sladkého které se rozhostí
na patře mám jen hořkou pachuť konce.

ikonka sbírka Ze sbírky: Když ulétnou rty
přidáno 09.08.2015 - 15:26
Je pravda, že ty dva rýmy jsou maličko volnější. Ale nějak mi to v tomhle případě sedí. Pěkně napsaná báseň. :-)
přidáno 08.08.2015 - 22:26
hezké...
přidáno 08.08.2015 - 21:26
no.. mě to oslovilo.. líbí :)
přidáno 04.08.2015 - 21:30
Zamila
Ignácius J. Reilly: Nic, jen se to nerýmuje :-D
přidáno 04.08.2015 - 21:22
co je špatně na "poznání - přiznání", "náplastí - rozhostí" ???
přidáno 04.08.2015 - 20:52
Zamila
Závěrečné verše máš vždy pěkné. Ale rýmy "poznání - přiznání", "náplastí - rozhostí" nemyslíš vážně, že ne ? ;-) A bacha na to "zalepilY" ;-) A klidně mi stačí i jedno světlo ;-) V té básni je něco hodně dobré, ale zbytek to bohužel sráží, chtělo to ještě si pohrát, nikam přece nespěcháme ...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Krutá přiznání : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Myšlenky v popelu
Předchozí dílo autora : Prostři se

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming