Vzpomínky na Hippokratův ostrov

Ještě při nástupu do letadla se mi nechce věřit, že je to pravda. Já, zapřísáhlý odpůrce sluníčka, se mu dobrovolně chystám po dvaceti letech vydat napospas. Cesta proběhla vcelku příjemně. Děti při startu, na radu babičky, žvýkají jako o život, zatímco já zkoumám pytlík poslední záchrany a pro uklidnění zkouším, jak rychle ho zvládnu v případě nouze použít. Přemýšlím, kam asi letí Dáda s Felixem, které jsme viděli v odletové zóně. Musím se pousmát při vzpomínce na ten „nenápadný“ rozruch kolem jejich přítomnosti. Kdo měl v tu chvíli po ruce telefon nebo foťák, neváhal ho použít.

Ubytování příjemné. Díky řeckým kohoutům, kteří vám dělají budíček už ve čtyři ráno a všude přítomným kozám, krávám, psům a kočkám, se tu cítíte skoro jako u nás na venkově. Jedinou vadu shledávám v úzkých odpadních rourách, které jsou příčinou toho, že váš rozmazlený nos, často na ostrově naráží na ne zrovna lichotivé pachy. Použitý toaletní papír totiž musíte házet do koše vedle. By mě zajímalo, kolikrát měli turisté ruku v záchodě, zoufale lovíc zbloudilý toaleťák.


Jídlo i pití perfektní. All inclusive má prostě něco do sebe. Pult plný dobrot. Tak třeba já volím po výborné večeři řecký dezert. Netuším, jak bude chutnat, ale vypadá dobře a tak si na něj ještě ze slušnosti a taky, abych vypadala, že takováto dovolená, je pro mě naprostá rutina, nasypu plnou lžíci kokosu z misky, která je položená hned vedle. Kuchařka se na mě poťouchle usměje a já jí úsměv oplácím, jakože „Jo, určitě to bude skvělý, mňam!“. Menší dítko dnes sází na jistotu, cpe se neškodnými špagetami a ptá se bráchy, jestli na ně náhodou někde neviděl sýr. Brácha s přehledem ukáže na misku s kokosem a já ho zpražím slovy „Používej mozek sakra, špagety máš na levoboku, kokos u buchty na pravoboku. To není sýr, ale kokos. To je snad logický né?!“ Starší si s přehledem trvá na svém a volá trhanou angličtinou servírku, aby se jí zeptal, zda kokos je sýr. K mému údivu servírka přikyvuje a někdy v té chvíli si všimne mé ozdobené buchty a začne se smát. No nic. Na Řeky nechoďte s logikou a raději si na dezerty nic nesypte. Líp to pak chutná.

Samozřejmě je skvělé, pořádně jídlo prostudovat, pro začátek alespoň očima. Tak třeba já jsem v jednom lákavém pekáči objevila podezřelý kousek, ze kterého na mě po chvíli vykouklo chapadlo chobotnice. Synek dopadl se svým zkoumáním ještě hůř. Jak se tak rozhodl experimentovat a zkusit něco nového, milá recepční mu doporučuje rizoto a s úsměvem dodá „Dys iz gůd, traj it.“ Tož dítko dalo na upřímnou radu, nasyslilo si plný talíř a šlo baštit. Opravdu uznal, že je to vynikající. Úsměv mu zamrzl ve chvíli, kdy se mu na vidličce zjevila první mini chobotnička. Kdybych věděla, že moje dítě umí tak rychle běhat, přihlásila bych ho do atletického oddílu.  

Taky se vám může stát, že máte podobně neochotného puberťáka jako já, který není sto, donést vám další nášup a vy si připadáte blbě, plazit se už počtvrté okolo pultu s jídlem. Mám pro vás jednu radu. V tomto věku jsou děti poměrně štítivé a pokud dostanete chuť na to, co mají právě na talíři, vězte, že stačí lehce prsknout jeho směrem a už si maže pro novou porci, přičemž tu starou s radostí přenechá vám.

Na automaty na kafe a další alko i nealko pití, si v Řecku dávejte obzvlášť pozor. Vše je výborné chuti i vůně, jen se to povětšinou nenachází pod správným kohoutkem.

Vstřícnost Řeků je neskutečná. Hned první den vidíme po pas v mrazáku zabořeného Sergia, syna kuchařky, zhruba ve věku mého mladšího syna. Jeho profesionální grif na dolování zmrzliny nás natolik uchvátí, že ho požádáme, zda by nám taky nemohl nějakou vydolovat. S úsměvem na tváři opět zajede do útrob mrazáku, aby se vynořil s úžasnou zmrzkou, pro každého z nás. Od té doby nám nosí zmrzlinu pokaždé, kdy nás spatří. Taky s námi hraje kulečník anebo chodí na procházky po pláži, kde se snažíme najít nějakou tu ojedinělou mušličku na památku. Když starší syn jásá radostí nad novým objevem, přivalí se k němu Sergie, vezme mu nádhernou mušli z ruky, znalecky ji zhodnotí a poté ji se slovy „Its not rajt.“ zlomí. Zmrzlina nezmrzlina, mám sto chutí ho přetáhnout pantoflí, kterou si nesu v ruce. Ale legrace je, když se snažíte malýho řeckýho kluka učit česky. "Sergie, sej ř!" "Sej rž!" odpovídá s úsměvem Sergie. Po pěti minutách umí skvěle zopakovat Tři sta třicet tři stříbrných stříkaček.

Na pláži se může udát spousta věcí. Tak třeba zjistíte, že hned vedle vás je nudapláž. Ještě příjemnějším zjištěním je, když vám devítileté dítě sdělí, že s ním to nic nedělá. Uch. Díky Bohu! Taky si nefoťte turisty na koních, může se vám stát, že se kůň lekne právě vašeho blesku, vyhodí jezdce ze sedla a vám se to pak fakt blbě vysvětluje. A taky se snažte zorientovat ve svých sousedech na hotelu nebo dopadnete jako já, když jsem se se svou halali angličtinou snažila o něčem velmi důležitém domluvit s jedním pánem na pláži a ve chvíli mého největšího zoufalství slyším „Ježíš, vždyť vy mluvíte česky, co tu blbneme, vždyť jsme sousedi.“ Kos je ráj gayů. Už vím, kdo nám babám krade ty nejhezčí chlapy!

A nikdy, NIKDY si neobjednávejte na ostrově Pserimos limču, aniž byste se nejdřív zeptali na cenu. Vono dvanáct euro za doušek vymačkanýho pomeranče, fakt není žádná sranda. Naštěstí vám náladu spraví pohledný majitel Miami Café na ostrově Kalymnos, který vaše děti nakrmí tou nejlepší zmrzkou, jakou jste kdy jedli, vám udělá skvělé latté a k tomu přidá tak příjemně ledovou vodu úplně, ale úplně zadara, protože se do vás zakouká. Na naši lásku jsme bohužel měli jenom necelou hodinku, než odplouvala loď zpátky na Kos, ale přesto.. Baj báj Řecko, nezapomenu :)