Pán ledu

Nevinnou duši otrávil zlý jed
a jeho srdce změnilo se v led.
Stal se poslední z prvních, jež temnota vzala,
ve starých slujích dávné krále uspávala.

On volbou její brzy se stal,
aby do srdcí mocný strach hnal.
A i když v něm vládla odvaha,
Brzy ukázala se chtivá povaha…

Pak všude tekla rudá krev,
když zjevil se ledový zjev.
Zlo, které způsobil, za ním se plíží,
chtíč další oběti tiše vyhlíží.

Neměl na výběr,
zlo nebylo jeho volbou,
avšak zabíjel,
stal se temným sluhou.

Smrt po jeho boku kráčí,
své černé rty v krvi smáčí.
Pro jeho záchranu není naděje
a Smrt se jen hlasitě zasměje.

Ledový zjev však brzy unikl svým pánům zlým,
Již nikdy nechce jít za chtíčem svým.
Teď splácí dluh, splatit nejde,
ke straně dobra znovu přejde.

Tak putuje světem dál a dál
a vrací životy, které vzal.
Na hlavu kápi a na tělo plášť.
Co cítí? Nic! Jen lítost a zášť.

Již není tím, kým kdysi byl,
smrt již dávno opustil.
Pořád má na rukou krev,
avšak již není ledový zjev.

Teď je pán ledu, první z posledních…