Bát se o svůj život

Byt tonul ve tmě. "Musí být teprve půl šesté," pomyslela si Jitka když otevřela oči. Protáhla se a pomalu se posadila. Začíná další den, kdy se nejspíš bude opět bát o svůj život. Po snídani a sprše se oblékla. Jako vždy si pro jistotu dala na čelo šátek a na zápěstí návleky. Má proto svoje důvody, které zná jen pár nejbližších přátel. Je to něco, o čem se nedá moc vyprávět. Je to něco, čemu se nedá ani moc uvěřit, pokud to nevidíte na vlastní oči. Zkušenost ji však poučila, že musí být opatrná a rozhodně ne každému vyprávět o tom, čím je odlišná od všech ostatních.
Podívala se na svůj mobil a našla tam jednu nepřečtenou zprávu. Byla od Ondřeje. Slíbil, že přijde odpoledne a pomůže jí s hebrejštinou. Ona sama to nedává a zkoušky se blíží. Naštěstí ostatní předměty jsou mnohem lepší, hlavně biblistika, kterou miluje. Stejně jako si připravovat kázání na studentské mše v kostele.
Když chvíli hloubala nad školními problémy, připadalo jí, že vlastně žije docela pohodový studentský život. Tak to ale vůbec není. Jednak má své tajemství, ale hlavně jsou tady ty ohavné maily! První dostala asi před dvěma měsíci. Nejdřív si myslela, že se někdo spletl a nebo že to je nějaký spam, tak ho vymazala. Ovšem další den ráno přišel další. Začínal slovy: "Milá sestro v Kristu" a pak následoval příval nadávek a výhrůžek. To už se vyděsila. V dalších mailech autor přitvrzoval. Oslovení již nebylo "křesťanské", ale začal vymýšlet různá jiná jména odlišného ražení a pak popisoval, co všechno se jí může stát. Nevěděla na koho se obrátit. Řekla to nejprve Ondřejovi. Ten věci nebral na lehkou váhu a hned ten den zavolali na policii a ohlásili to. Trochu se uklidnila.
Jakub zvoní vždycky třikrát, jednou dlouze a dvakrát krátce. Tak se domluvili. Je milý a hodný. Jitka mu dokonece řekla i o svém tajemství. S tím, co mu svěřila, si umí poradit. Bere to jako normální součást jejícho života, nic víc, nic míň. Každý jsme prostě nějaký.
" Jak dneska je? Přišel zase nějaký mail? "
" Ne, dneska nic. On to ale posílá teď dost nepravidelně. Třeba to už skončí. Třeba už můžete přestat s tím vyšetřováním. "
" To tedy rozhodně ne. Jsem ti říkal, že jsme na stopě."
" Jenže mě už to nebaví. Každý ráno čekat jako malý dítě na policajta, který mě doprovází do školy, pak odpoledne na mě čeká, chodí se mnou nakupovat a pak ještě v autě nějaký jiný policajt hlídkuje před domem."
" Jitko, je to jen dočasně. Nechci aby se ti něco stalo. Tyhle lidi jsou sice vpodstatě sráči, kteří nejsou schopni akce, ale i tak. Některým může rupnout v bedně a pak nevíš co vyvedou. "
Už nic neřekla. Pomalu si oblékla kabát. Dneska škola není a tak půjdou alespoň na chvilku ven. Štěstí že je ten Jakub tak fajn chlap. Vlastně je to jako by měli spolu rande. Jitce je s ním dobře a někdy se na něj i těší. Je to vlastně teď její nejbližší člověk. Má ráda jeho úsměv a hlavně si vedle něj připadá v bezpečí.
Ondřej to je jiná sorta. Studuje na fakultě a je taky fajn, jenže Jitka je ráda, když po dvou hodinách doučování vypadne. Dneska odpoledne byla jeho společnost obzvlášť vyčerpávající. Když za ním zamkla dveře, oddychla si. S ním se nedá vůbec uvolnit, uvědomila si. Nepije, nekouří a není s ním sranda. S Jakubem je legrace a nemusí s ním neustále řešit nějaká složitá teologická témata.
Sedla si do kuchyně a zapálila si cigaretu. Mrkla do mailu, nebylo tam nic zvláštního, jen pár reklam, něco ze školy a pozdrav od kamarádky z Anglie. Tři dny už žádná výhrůžka. Schránku zkontrolovala ještě za dvě hodiny a tentokrát už po několikáté se jí udělalo špatně od žaludku. Věděla, že to nemá číst a hned mazat. Přesto to otevřela. Text byl krátký: " Hezký večer, Jitko, si myslíš jaká jsi duchovní celebrita, když plácáš ty svoje píčoviny v kostele a přitom jsi jen malá kurva. No neboj, počkám si na tebe a uvidíš. Bude tě to bolet, slibuju. Už brzy. Těším se na tebe."
Spala jako vždy neklidně a ráno si říkala proč musí tímhle procházet. Pak zazvonil telefon, bylo přesně 8.30 hodin - čas na první kávu. Byl to Jakub. Zněl rozrušeně.
" Co se děje? Měl ses tu stavit za hodinu a půl?"
" Jitko, máme ho. Už jsme přišli na to, kdo ti ty hnusy psal. Jo a připrav se na to, že to nebude příjemný. Říkal jsem ti, že v podobných případech je to skoro na 95 procent někdo, koho oběť osobně dobře zná. "