Hádanky ve tmě

Zelené oči, ten pohled kočičí,
ouška, do kterých šeptat se musí,
vlasy v nichž plavat kraulem se dá
a velký nos jež velká duše nosí.

Úsměv, ve kterém hvězdy se třpytí,
geometrii prsou, poznám jen já,
nad zadečkem bábovičku nosí,
z druhé strany klín, kde překvapení má.

Po bocích, kytaře očima rejdím,
dolů na kotníky a lýtka hladké,
prstíky na nohách malé se zdají,
a zpátky po stehnech, tam do té sladké.

To vše je moje, to obejmu sám,
líbám, pohladím, pochválím nebe,
položím na postel, teď budu král,
myslím to vážně, miluji tebe!