Protiproud vzpomínek

stále to bolí a vrací se...

vanovaso

Srdce nesoudí...

25.04.2015

básně/láska - vyznání

994(16)

Poprvé jsem letos stála
v protiproudu vodních vzpomínek
přes ramena mi přetékaly vlny
slasti i bolesti
dlaněmi nešly zastavit
bělavé chomáče pěny
průhlednou minulost
Mezi prsty mi protékaly
modré oči nebe a moře
To tvoje modré oči
plakaly tisíce kapek
do kterých jsem se znova a znova nořila
ale nikde nenašla tvoje ruce
které mě ve vlnách objímaly
a nikde tvoje ústa
co mi šeptala slova
která jsem skoro zapomněla

Ach Lásko
co všechno bych vyměnila
za tvůj polibek
úsměv a za náruč
ve které bych usnula
a zase se probudila

Ach Lásko
sen z vodní tříště stvořený
až opět potkám delfína
pozdrav co nosívá
těm co jsou v hlubinách ukrytí
pak se mi uleví

snad možná kdo ví

Ze sbírky: Jizva vždy zůstane

Komentáře (15)

20.05.2015 - 16:22

vanovaso

korálek: děkuji za zastavení ...

19.05.2015 - 20:29

korálek

mnohé zde už zaznělo, tak připojuji pouze krásné, krásné :-) moc

03.05.2015 - 09:43

shane

vanovaso: Myslím si to, i když jsem po té nové cestě ještě dost rázně nevykročil. jenže už Franz Kafka řekl:
Je cíl, ale nikoli cesta. To, co nazýváme cestou, je váhání.
:-)))

03.05.2015 - 08:31

vanovaso

shane: díky, snad máš pravdu...

02.05.2015 - 19:45

shane

vanovaso:
Když si něco znovu silně prožiješ, tak Tě to pak nějak vnitřně osvobodí, rána se začne hojit a i když jizva zůstává, posílí Tě to tam uvnitř a uvolní cestu k lepší, šťastnější budoucnosti!
Vím to, trvalo mi dlouho, než jsem pár pocitů odblokoval a přijal je jako užitečnou zkušenost...:-)

26.04.2015 - 14:34

vanovaso

Lenča: děkuji moc...

26.04.2015 - 14:31

Lenča

Nádherné, silné vyznání. Moc bych ti přála, aby ta úleva přišla co nejdřív...

26.04.2015 - 13:55

vanovaso

Amelie M.: díky, ...

26.04.2015 - 13:54

vanovaso

Ignácius J. Reilly: díky za zastavení...