Přes práh dospělosti - 19. V tom poněkud jiném stavu...

"Hej, tak můžu se k vám taky připojit?" zavolal Tomáš na ostatní a pomalu se šoural k nim.
"Člověče, ty máš smůlu - zrovna končíme," nasadil Slávek smutný obličej. "Víš, ono to asi nebude zrovna ideální, hrát v bouřce."
Tomáš se podíval na nebe a teprve teď si všiml, že se zatahuje černými mračny.
"Musíme si pohnout, jinak pořádně promoknem!" zaječela Regina a začala balit deky.
Mně tato skutečnost nechávala chladnou. Miluji bouřky.
Otočila jsem se k Ivaně a zeptala se: "Ivi, ty seš tady jak?"
"Taky tu máme s rodiči chatu. Je to jen kousek odsud, hned tamhle nahoře nad lesem. Jenže teď tam stejně nikdo není, protože naši odjeli na celodenní výlet do Třebíče," vysvětlila mi.
"Jestli se bojíš bouřek a nechceš být sama, tak pojď zatím k nám na chatu," nabídla jsem jí velkoryse.
"Hm, ráda," kývla vesele a podívala se nenápadně směrem ke Slávkovi.
"Je prima, co?" prohodila jsem.
"Jo, jen trochu frája," začervenala se a začala si balit deku.
"Iva jde s náma!" zahalekala jsem.
"Jasně!" souhlasili všichni.
"Tak fofr, lidi, čeká nás těžkej výstup a cíl je v nedohlednu!" zavelel Patrik a společně se Slávkem táhli člun do stráně, přičemž měli těsně v patách vykulenou Reginu.
"Tak co? Prima parta, viď, Ivo?" kývl na Ivanu Tomáš.
"No jo, ty si umíš vybrat lidi," přikývla a běžela napřed k ostatním, aby jim pomohla vyprostit právě zaseknutý člun mezi dvěma kmeny stromů.
Otevřela jsem pusu, abych se Tomáše zeptala...
"Neboj, dal jsem ho do kabele. Přece bych tady tvůj poklad nenechal!" předehnal mě a lišácky se usmál.
"Tak jo, ale už pojď, nebo tady nechám jinej poklad," vybídla jsem ho s chichotáním, když se mi na nose rozplácla první veliká dešťová kapka.

"Ty to dokážeš! Ty to dokážeš! Všichni v tebe věří! Ty to dokážeš!" halekal Slávek a trtal jako smyslů zbavený.
"Klídek, už jsme tady!" uklidňoval ho vzadu Patrik. Hned nato mu uklouzla noha a ve chvíli se on, Slávek i loď rozplácli přímo před chatou v čerstvě vytvořeném blátě.
"Příště mlč!" zaječel Slávek, zvedl se a mrskl člunem ke dveřím garáže.
"To ho tady takhle necháme?" optala se Regina.
"V tomhle počasí by ji kradl jenom člunofil," hekl Slávek a škrábal se nahoru po schodech. "Kdo má klíče?"
"Já!" křikla jsem a hodila je po něm.
"Chtěl jsem říct, aby otevřel a ne je po mně práskl jako sekeru!" zaúpěl, když mu klíče přistály na nose.
"Tak sorry, nadat mě můžeš až v suchu!" odbyla jsem ho a všichni jsme se nahrnuli do chaty.
Slávek se hned vrhl ke krbu a začal chystat oheň.
"Nejdřív bysme se měli převlíct do něčeho suchýho," navrhla Regina.
"Jasně, musíme poslouchat naši paní doktorku - všichni převlíct!" zavelel Patrik.
"Ivo, pojď za náma, něco pro tebe najdem," nabídla jsem jí a všichni jsme zalezli do svých pokojů.
"Co ty tady?" zamračila se Regina na Patrika, který se s námi nasoukal do pokoje, usadil se na posteli a nehnul brvou.
"No, co by, přece tady taky bydlím!" hájil se.
"Jenže my se potřebujeme převlíct," upozornila jsem ho.
"A kdo vám v tom brání?!" rozhodil nevinně rukama.
Regina se postavila do bojovného postoje a začala popisovat: "No, je to nějaká blonďatá věcička, má to hluboký modrý voči, kterýma se to na mě dívá jako na sochu svobody, nad hlavou tomu začíná prosvítat svatozář a na zádech tomu raší křidýlka... Hele, Trójo, popadni svý suchý věci a skoč se převlíct k sousedům, jasný?"
"Jsem dotčen!" předvedl Patrik nafučený ksicht, vytáhl z kufru bermudy a tričko a táhl se ke dveřím.
Regina mu dvorně otevřela , a když už byl Patrik na chodbičce, zavolala na něj: "Paťo!"
Patrik se otočil, Regina mu vlepila pusu a řekla: "Díky, miláčku a nekoukej se tak hrozně."
Patrik se zachechtal, zakroutil hlavou a zalezl do vedlejšího pokoje.
"To bylo krásný!" rozplývala se Ivana. "Vy si tady asi pěkně užijete srandy, co?"
"My jsme tady všichni taková veselá kopa, ale pohádat se umíme taky pořádně, to si zase nemysli," přitakala jsem.
"To uvidíš. Ale teď se konečně převlečeme. Klidně si tady vyber, co se ti bude hodit,“ roztáhla Regina svůj kufr a začala se přehrabovat ve svých věcech.
"Jo, u mě taky, jenom tě upozorňuju, že jsem o něco menší postavy než ty," přidala jsem se a natahovala na sebe modrý rifle a fialovou mikinu.
Regina se navlíkla do elasťáků a dlouhé světle růžové košile a Ivana si nakonec půjčila Regininy černé rifle a moji modrou mikinu.
Za čtvrt hodiny jsme se všichni sešli dole u krbu, ve kterém se nám brzy povedlo zapálit pořádnou vatru.
"Nechcete něco na zahřátí?" napadlo Reginu.
"Bodla by ohnivá voda," nadhodil Slávek.
"To je docela dobrej nápad," přikývl Patrik.
Slávek byl v mžiku zpátky s lahví vína.
"Tak teda na zdraví!" zahlaholili jsme sborově a přiťukli si.

Po několika hodinách jsme byli sotva schopní zachovat na pár vteřin vážnou tvář a nechechtat se jak potrhlí. Ivana se nějak ještě v té zaslepenosti alkoholem dokázala vzpamatovat a přijít s myšlenkou, že už by asi měla jít domů.
"Tak jako jsme se tady všichni svorně skoulovali, tak tě odvedeme do bezpečí vaší chaty!" prohlásil Slávek a hned nato si s chechtotem přisadil: "Teda jestli najdeme dveře..."
Jeho poznámka byla viditelně namířena proti mně, jež jsem právě neobratně hledala kliku od venkovních dveří přesně na druhé straně, než se ve skutečnosti nacházela.
"Já ti posvítím!" přihrnula se ke mně ochotně Regina s maličkým červeným světýlkem a snažila se osvítit bok dveří.
"Ty seš tak strašně vtipná, Regí," plácl se po stehnech Patrik. "A proto tě tak miluju!"
"To je sice hezký, Trojíku, ale nám jde teďka o něco trochu jiného, víš," upozorňoval ho Tomáš. "Postrádá se klika, vážení!"
"Tak vylezem balkónem a je to," rozhodl Slávek a už se soukal ven.
"Veď nás, drahý Koumáku!" zařval Patrik, až jsme sebou všichni leknutím cukli, a ladně se vlekl za Slávkem.
"Počkej na nás, taťko Šmoulo!" chytila ho za nohu Regina a následovala ho.
"Vpřed, dokud je kam!" zavelela Ivana a přidali jsme se k ostatním.

"Tak, to by eventuelně mohla bejt naša chata," posoudila znalecky Ivana, když jsme se zastavili před jednou z chat nad přehradou.
"Seš si jistá? Nerad bych se někomu vloupával do chaty v tomto svém poněkud jiném stavu," ujišťoval se Slávek.
"Neboj, hned to zjistíme! Jestli nám nějaká modrá... teda bodrá duše nevyměnila zámek, tak bych mohla ještě dneska touto dobou odemčít tyhle dveře," uklidňovala ho Ivana a snažila se trefit do zámku.
"Asi půjdu hledat tu bodrou duši, co vám vyměnila ten zámek a udělám z ní bodlou duši!" nadával Slávek, když se Ivaně ani po pár minutách nedařilo odemčít.
"Jé, počkej, nebodej ještě, já tam strkám klíč od bicyglu! " došlo najednou Ivaně. "Tak to musí bejt ten druhej, hned to napravíme!"
"Super, žádnej strach, času dost, potom mě vzbuďte, jasný?" informoval Slávek.
"Vstávej, je odemčeno!" zařval mu hned nato do ucha Patrik, jelikož Ivana právě konečně odemčela a zapadla dovnitř.
"Je to naša chata, cejtím tátovy boty!" zachechtala se ze tmy a opatrně se zvedala.
"Prima, tak čau, zítra se určitě zase uvidíme," loučili jsme se a všichni tak nějak v koutku střízlivé mysli doufali, že snad nebudeme mít všichni okno jak výkladní skříň.
"Zdar, hezky se vyspěte!" kývla Ivana a my jsme se potáceli zpátky k naší chatě.
"Hele, UFO!" zaječel najednou po cestě Slávek a ukázal na oblohu.
"No jo, a bliká mu konečník!" rozebrala to patologicky Regina.
"Ze který planety asi sou...?" zamyslel se Patrik, a přitom se málem zabil o pařez.
"No jo, ty jak začneš přemejšlet, tak je z toho tragédie," zakroutila jsem nad ním hlavou.
"Dokud se ještě sám zvedne, tak to tragédie není," upozornil mě Tomáš.
"A co takhle mi pomoct?" ohradil se Patrik.
"Tak, tohle je ten správný čas nazvat to tragédií, in ingliš - tradžedy!" zvedl ukazováček Tomáš.
"Tak dík za pomoc, kámo!" zařval nasupěně Patrik a zvedal se za pomoci stromu na nohy. "Ale jen počkej, já to všechno řeknu těm ufoušům a oni ti za to daj pic pac!"
"Co to je?" ozval se zvědavě Slávek.
Patrik pomalu pokrčil rameny a prohlásil: "To já ještě sice nevím, ale bude to něco nepříjemnýho, to si piš!"
"Nestraš ho, stačí, že se o mimozemšťanech říká, že na tobě dělaj různý pitevní pokusy," vložila se do toho Regina po svém. „A to zaživa!“
"Já už bych byl docela rád v chatě. Dneska na rande s ufounama nemám zrovna náladu," podotkl Patrik a všichni jsme zrychlili.

"Nedostali nás, hovádka vesmírný! Na nás, pozemský krysy, prostě nemaj!" radoval se upřímně Slávek, když jsme vpadli do chaty.
"Nekecej, já jdu spát, nic jinýho mě nezajímá," prohlásila Regina a plazila se po schodech do pokoje. Před dveřmi se zastavila a zacloumala s klikou. "Trojíku, mám tu problém! Kliku držím, ale otevřít to nejde!"
"Ukaž, já ti pomůžu," kroutil nad její neschopností Patrik hlavou a hnal se ke dveřím. Vzápětí už cloumal s klikou on.
"Nejde to, viď?" popichovala vedle něho Regina vesele.
"Ale jde, hele!"
Patrik se opřel do dveří, ale zapomněl na jeden důležitý detail - zmáčknout znova kliku. Dveře se v mžiku posunuly dovnitř, ale i s futry.
"No, a je to!" oznámil hrdě Patrik, opřel dveře s futry o vedlejší stěnu a dál to neřešil
Nikoho z nás ten detail s dveřmi neznepokojoval. Práskli jsme sebou do postelí tak, jak jsme právě přišli a v minutě „vytuhli“.