|
...asi jsem až moc četla pohádky bratří Grimmů
 17.03.2015 11 2132(25) 0 |
Byla jednou jedna holčička, která plakala.
Vedle ní seděl muž, kterého její pláč rušil.
Šel za tou holčičkou, která plakala a řekl jí, že ho to ruší.
Holčičce to přišlo líto a začala brečet ještě víc.
Muž se naštval a holčičku zastřelil, ale to ho pak mrzelo a zastřelil i sebe.
Krev, která z nich vytekla darovala půdě mnoho živin.
Vedle ní seděl muž, kterého její pláč rušil.
Šel za tou holčičkou, která plakala a řekl jí, že ho to ruší.
Holčičce to přišlo líto a začala brečet ještě víc.
Muž se naštval a holčičku zastřelil, ale to ho pak mrzelo a zastřelil i sebe.
Krev, která z nich vytekla darovala půdě mnoho živin.
08.12.2015 - 13:55Leluš: jsem ráda, že se líbí :) proč holčička brečela, to už teď nikdo neví...
07.12.2015 - 20:08Ale vŕta mi hlavou, čo tú "holčičku" tak rozplakalo na začiatku...to tam prosím ešte dopíš.
07.12.2015 - 20:07Je to smutno-kruté. Také... no neviem, mne sa to celkom páči. (Ja som mala Grimmov vždy rada, takže nevadí.) :)
10.11.2015 - 22:07On asi život tak plyne a uplývá v mysli naší. K čemu cizí slzy které mě ruší. A tak podvědomí na nás nenápadně vykecá vše.
07.05.2015 - 14:51Naprosto boží! Nevím jestli je v pořádku že mi tyhle drobný masakry přijdou skvělí dost sem se pobavil. :)
27.03.2015 - 15:38Já nevím, co říct. Úlet, hlína, ale tlemím se tomu. Tak hlavně, aby z úrodné půdy nevyrostla řepka, to bych se asi taky picnul.
18.03.2015 - 00:06si nejsem jista, jestli se mám smát nebo brečet.. no.. směju se, není nad úsporná řešení! :D
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
