Přes práh dospělosti - 13. Tvá naděje se stává skutečností...

"No, kde ste se flákali!?" přivítal nás Slávek tak mile, jak to umí jenom on. "My tady makáme jak vyšinutí a vy si klidně couráte po lese!"
"Klid, Sunny, ty starej pracante, snad ses nenadřel tak jako dneska v noci! Už ti oznámili tvoje nové hobby?" popichovala jsem ho.
"Kecy, kecy, kecy!" rozohnil se ještě víc. "Žádný zamlouvání, teď jsme mluvili o vás!"
"Fajn, co chceš vědět? Byli jsme se projít, Shady mi ukazovala okolí..." vysvětloval nevinně Tomáš.
Slávek si nás prohlédl téměř rentgenovým pohledem.
"Jóóó?!" protáhl nedůvěřivě. "A co ty ruce? Vracíte se do dětských let, kdy jste se ve školce drželi na procházkách za ručičky?"
Rozpačitě jsme se na sebe s Tomášem podívali, a pak nepřesvědčivě zahlaholili: "No jasně!"
"Máte dost!" sykl Slávek a zmizel.
"Není mu něco? Vypadalo to, jako bysme se ho nějak dotkli..." znejistěl Tomáš.
"No, rači si s ním promluvím, jestli ti to nevadí," prohodila jsem rozpačitě. "Víš, teprve nedávno jsme si mezi sebou udělali tak trochu jasno... Nechci, aby si myslel, že jsem proti němu..."
"Myslím, že chápu," přitakal Tomáš.
"Fajn, jdu za ním."
Slávek seděl vzadu ve sklepě v harampádí a maloval. Potichu jsem ho oslovila.
Zvedl hlavu a vyčítavě se na mě podíval.
"Slávku, promiň, jestli jsem se tě nějak dotkla, ale... myslela jsem, že už jsme si to..."
"Jo, jenže ty se s tím nemusíš smiřovat! Ty nic neztrácíš, zato já ano, chápeš?" promluvil na mě
rozzlobeně, ale v těch slovech bylo víc lítosti než zlosti.
Oči mi sklouzly na obrázek, který kreslil. Tak jako na tom obrázku pro Reginu, byla i na tomhle zamilovaná dvojice. Ale tahle dívka byla blondýna s modrýma očima a ten chlapec... byl ztvárněn zezadu. Měl černé vlasy a do obličeje mu nebylo vidět. Nejvíc mě však upoutalo to okolí. Vycházející slunce, okolo dvojice s tvářemi u sebe se točí vítr, září paprsky slunce a barevní ptáčci s otevřenými zobáčky, z nichž se linou zřejmě krásné tóny, jak jsem usoudila podle těch not...
Slávek si všiml mého udiveného výrazu. Pomalu vytáhl z kapsy můj zápisník.
"Promiň, nechtěl jsem si to číst... Našel jsem ho před chatou, když jste byli pryč... Asi jsi ho tam ztratila... Neboj, nečetl jsem si nic, jenom tohle... Z toho jsem pochopil dost. Proto jsem na vás tak vyjel, když jste přišli," omlouval se mi, a pak pohlédl zpátky na obrázek. "Tys svou naději proměnila ve skutečnost a já tím o tu svou přišel... Ale tady na tom obraze stejně nepoznám, kdo je ten kluk..."
"Slávku, pořád platí, že ti nechci ublížit a moc chci, abysme byli přátelé!" přesvědčovala jsem ho.
"Slávku, já... nechci, aby sis o mně myslel, že jsem tvůj nepřítel a snažím se ti odlákat Lýdii..." ozval se za mnou Tomáš. "Já nečekám, že mi odpustíš teď hned, úplně klidně... ale prosím tě, abys jednou..."
Slávek se najednou zasmál. "Tak to ste mě podcenili, vážení! Udělám přesně to, co nečekáš, drahý Lestate! Hodně štěstí, vy dva a ať potkáte v životě co nejvíc tak milých lidí jako jsem já!"
"Slávku, chceš říct, že..." valila jsem oči.
"Neříkám, že jsem oukej, ale přežiju," zachichotal se.
"Já ti fakt nikdy neporozumím," zakroutila jsem poraženě hlavou.
"To se ti ani nedivím, kámo, protože já sám sebe nechápu, jak můžu tohle krvežíznivý monstrum nechat, aby si tě přivlastnilo," smál se Slávek dál.
"Neboj se, až budeš, drahý mimozemšťane, taky v páru, zvěčním vás na super obraze!" zaculil se Tomáš. "Teda to abych se rychle naučil kreslit!"
"Žádný strachy, do tý doby by se i slepej naučil pozorovat rajče za rohem," uklidnil ho vesele Slávek.
"Aby ses nesek´," varovala jsem ho s úsměvem.
"To by bylo poprvé, co bych se sek´ rád!" prohlásil. "A teď už hurá obědvat! To sem zvědavej, co ti dva potrhlouši udlachnili!"

"No, že jdete! Špagety jsou hotový!" vítala nás Regina a chystala na stůl talíře.
"Pardon, opravím ji - špagáty jsou hotový!" zašklebil se Patrik a tahal za špagetu, která visela ze stropu.
"Co ste blbli?" chytil se za hlavu Slávek.
"Co by. Nikdys neviděl, jak se zjišťuje, jestli už jsou špagety uvařený?" informovala ho odborně Regina. "Prostě se hodí na strop a když nespadne, tak je připravena."
"Tak to si prožijte," přisadil si Patrik a dál odtrhával člena našeho oběda ze zdi, "protože ty naše špagety jsou připravený třeba i na třetí světovou! Asi budu muset podat zbíječku."
"Ale prosimtě," odbyla ho Regina. "Slez a poď jest. Ty naděláš kvůli jedný blbý špagetě, když tady jich je stokrát víc."
"Fajn!" seskočil Patrik uraženě ze židle a sedl si ke stolu. "Ale bacha, jsou děsně agresivní, varujte před požitím svoje vnitřnosti."
"Pfr!" prskla na něho Regina a začala nám nakládat.
"Jen aby mi v těch střevech, chudáci, nezabloudili," poznamenal starostlivě Slávek a prohlížel si zadumaně svou porci.
"Vždycky se ještě přece můžou vrátit cestou, kterou přišly, ne?" zbavil ho Patrik starostí a nás na chvíli hladu a chuti na všechno dlouhé, slizké a poživatelné.

"A hurá k vodě!" zaječel po obědě Slávek a zaujal bojovný postoj. "Dneska budou chaluhy obzvlášť vypečené!"
"Tvé super výroky postrádají smysl!" upozornila ho Regina.
Slávek zaujal nový postoj - kazatel - a okamžitě nám odhalil svůj způsob myšlení.
"Čím stupidnější, tím zajímavější - toť je můj smysl a mé motto!"
"Jistě, jistě, tvé výroky jsou tak důmyslné, že je nikdo z nás prostě nedokáže pochopit! Jedině ty sám nám je můžeš uvést do stavu, abychom je i my, ubohé bytosti nižší úrovně, mohli jakš takš pochopit, viď?!" bylo Patrikovi hned jasné.
"Správně, správně, hošíku, ty bys to mohl jednou dotáhnout na střední úroveň a stát se mojí levou rukou!" poplácal ho uznale Slávek po zádech.
"Budu se snažit, Vaše evidence!" poklonil se připitoměle Patrik.
"Hele, nechte konečně těch fórků a jdem k tý vodě," upozornila je Regina. "A ještě něco - ponesete loď! Jeden vpředu, druhej vzadu - jeden druhýho co nejdál od těla!"
"Jeden ze stupňů mučednictví - nucená izolace," konstatoval Slávek.
"Jsme silní voly, my to zvládnem, šéfe," přesvědčoval ho Patrik se smrtelně vážným obličejem.
"Říká se ´vůlí´, žáčku drahý! Jsme silní vůlí, proto vše zvládneme. Máš se ještě hodně co učit!" opravil ho s kamenou tváří Slávek a pádil si do pokoje pro plavky. "Jo, a ještě jeden detail - jdeš vzadu! Pán musí mít vždycky přehled!"
"Vypadá to na stávku," ozval se Tomáš.
"Taky mám ten pocit," zasyčel ´pokorně´ Patrik.