Přes práh dospělosti - 11. Člověk vážně těžko skryje hrozbu jménem FANTAZIE

"Kolik to sype, lidi?" zívla Regina, když jsme dorazili do bezpečí chaty.
"Bude jedna. Vy už chcete jít do hajan? To snad ne!" zděsil se Slávek a čile se rozskákal okolo.
"Jak chcete, ale mohli bysme si ještě sednout ke krbu a hodit řeč. Ráno můžem spát, jak dlouho budeme chtít...“ namítl Patrik.
"Jasně, přece ještě oslava pokračuje, ne? Hele, kam jste vlastně zašili tu zmrzlinu?" vzpomněl si najednou Tomáš.
„Zmrzlinu? A sakra! Ta už se tak asi nazvat nedá...“ zapochyboval Slávek.
"Myslím, že mně ještě zbyly nějaký nervy z tý stezky, tak se na ni půjdu podívat," přihlásil se dobrovolně Patrik a vlezl do sklepa.
„A teď se ozve: Nachystejte si hrníčky...“ zažertovala jsem.
"Nachystejte si hrníčky a skleničky, napijeme se zrmzliny!" ozvalo se zároveň s dupáním na schodech sklepa.
"Že by telepatie, hůůů!" zatvářil se strašidelně Slávek. Teda aspoň se snažil tak tvářit. Jedna věc je snaha a druhá výsledek.
Ze dveří se vyvalil Patrik s dvěmi nádobami, jež obsahovaly plavající zmrzliny.
„Jaký to jsou druhy?“ olízla se Regina.
„Hádejte,“ pousmál se Tomáš provokativně
„Oříšková a čokoládová! Ňamy ňam!“ mlaskl Patrik.
„Nejdřív musíme zapálit v krbu,“ připomněla jsem.
"My jdem nachystat misky, tak někdo obstarejte oheň. Jo, a ještě tady zbyly nějaký křupky a limonády, tak je můžete přitáhnout ze sklepa," rozhodla Regina a odsunula se s Patrikem do kuchyně.
„Rozkaz, šéfe. Vám se prostě nedá odporovat,“ uznal Slávek.
„A už jsi to někdy zkusil?“ zeptal se s úsměvem Tomáš.
"Nou koment!" mávl rukou Slávek a začal dělat hrozně zaměstnaného chystáním krbu.
"Jdu pro ty limonády," oznámila jsem a zmizela v našem chladném sklepě, který sloužil jako lednička.
Teda řeknu vám, že kdybych měla doma ledničku takovýho šmejda, tak má okamžitě padáka. Ale zase aspoň neničí ozón, jenom nás těma svejma dokonalejma schodama. V chatě jsou naštěstí jenom dvoje dřevěný schody, ale zato vážně betelný. Jít po nich, teda spíš plazit se, je opravdu zážitek. Myslím, že v době jejich vzniku musel být stavitel ve veliké duševní krizi nebo mu jasně ujíždělo minimálně jedno oko a on si zapomněl brejle, popřípadě ztratil kontaktní čočky. Rozhodně však nebyl normální a přenesl to na tyhle dvoje spešl schody.
"Skočím pro dřevo," přihlásil se pohotově Tomáš, když zjistil, že zrovna není po ruce.
„Fajn, je u ohniště,“ kývl Slávek a Tomáš odešel daným směrem.
„Hotovo!“ přiklusali Regina a Patrik s miskami a zmrzlinou na podnose.
„My už jsme taky hotoví. Oheň v krbu hoří, plápolá...“ zanotoval Slávek.
"Jo, a vidím, že nejen v krbu," lekl se Patrik a skočil na vypadlé dřívko, které právě tak krásně hořelo a plápolalo u Slávkova pravého kolena.
"Měl jsem to pod kontrolou..." zabrblal Slávek, ale tvářil se všelijak.
"Promiň, ale nenapadlo mě, že se chceš stát Johankou z Arku," poznamenal ironicky Patrik.
"Johanou ne, ale Johanem!" odbyl ho Slávek a skočil na pohovku. "Tak se všichni usaďte a jdeme na zmrzku!“
Začalo hemžení a dohadování, kde kdo bude sedět.
"Sedneme si do křesel," navrhl Regině Patrik.
"Když mně je ten divočák nad něma na zdi tak nesympatickej..." namítla a s nedůvěřivým výrazem pohlédla na kůži divočáka, který tak nevinně visel nad křesly.
"Hele, tak si posedáme do kruhu, aby se nám líp debatovalo. Na zemi se stejně sedí nejlíp, ne?" pronesla jsem svůj návrh.
Ostatní souhlasili.
"Tak jakou chce kdo zmrzku?" podala nám Regina hluboké mističky a chystala se nám nalít zmrzlinu.
„Čokoládovou,“ řekl Patrik.
„Oříškovou,“ nahlásil Tomáš.
„Taky,“ kývla jsem.
„Já od každý trochu,“ vyrukoval Slávek zase s něčím speciálním.
Regina se zašklebila, ale pak mu nalila od každé trochu se slovy: "No co, ty to budeš trávit." Nakonec si taky nalila svou oblíbenou čokoládovou a usadila se vedle Patrika.
Debata mohla začít.
„Tak o čem?“ ozval se Patrik.
„Co takhle něco hrůznýho?!“ vypadla ze Slávka další originalita.
„Jasně, budeme si povídat horory,“ chytil se toho Patrik.
„Vy toho ještě nemáte dost?“ ohrnula nos Regina.
"Tak zkusme něco strašidelnýho, ale přitom zajímavýho, abysme o tom mohli diskutovat," napadlo mě.
"Fajn, takže ať každej řekne jeden horor nebo něco hroznýho a my to rozeberem," zajásal Slávek.
„Snad ses nedal zrovna ty na filozofický rozebírání,“ podivila se Regina.
„A co by ne?!“ bránil se Slávek a vyzval Tomáše: „Tome, začni!“
„Já?“ podivil se Tomáš. „Proč já?“
„Jen tak,“ zakroutil hlavou Slávek.
"Jasně, ty přece píšeš knihy, tak nám o nich něco řekni!" zaujalo to Reginu. "O čem nejčastěji a nejradši píšeš?“
"No, píšu básně, ale i příběhy... Většinou trochu psychologický na zamyšlení, o lidech a tak, někdy taky nějakou detektivku, ale i sci-fi a takový ty fantastický... Ale rači zpět k těm hororům, ne? Viděli jste například Pyrani?“
„Blé, nechtěla jsem potom vůbec vkročit do vody,“ otřásla se Regina.
"Jo, to jsme všichni viděli asi tak před rokem v kině," oznámil mu Slávek. "Milý potvory, jenom trochu přízemní.“
"No jo, přízemní možná, ale jenom v tom prvním dílu," upozornil ho Tomáš. "Ve druhým to už tak jednoduchý nebylo!“
"Co tím chceš říct?" nechápala Regina. "Pokud vím, tak jsme dvojku nikdo neviděl..."
"To je chyba! Tam totiž lidi ty útočný ryby zmutovali s nějakým druhem ptáků a... dovedete si představit, co to způsobilo za hrůzu?!“
"Chceš říct, že si pak ty potvory mohly plavat, chodit po zemi i lítat, jak se jim zachtělo?" zděsila jsem se.
„Přesně. To byl poprask.“
"Fuj, ještě že tohle se snad ani stát nemůže, co?" otřásla se znova odporem Regina.
„Co my víme,“ pronesl Patrik zamyšleně.
"Snad nechceš říct, že se chystáš zmutovat takový příšery," zasmála se nuceně.
"Já zrovna ne, ale kdo ví, kolik tajných projektů tady na planetě existuje..."
„Díval ses moc na Akta X,“ vložil se do toho Slávek.
"Kdepak, náhodou má pravdu," zastala jsem se ho. "Vemte to od nevinný klasiky - Jules Verne. Co mohl on a lidi v jeho době vědět o ponorkách? Nic. A přece je Verne popsal tak přesně, jako by byl jedním z naší doby, co berou ponorky za úplně přirozenou věc."
"To znamená, že to, co se nám teď zdá jako fantazijní blud, může být za pár let holá skutečnost. To, že se o něčem takovém někdo zmíní, dává první podnět k uskutečnění. A že je těch podnětů
až až, nevíme, kterou z těch všech možností si nějaký bláznivý nebo naopak příliš inteligentní vědec vezme na paškal, aby z toho udělal trhák. V dobrým nebo ve zlým. A to bez ohledu na úmysly,“ doplnil mě Tomáš.
"A myslíte, že existujou třeba ufoni?" zachechtal se Slávek, který to prostě nedokázal brát vůbec vážně.
"Určitě," kývla na něho s úšklebem Regina. "Ty seš toho jasným důkazem."
"Máš pravdu, já vždycky věděl, že jsem něco jinýho než vy ostatní. Ale teď, když už to víte, můžu přestat s tím schováváním tykadýlek, co mi umožňujou slyšet i to, co se šustne za rohem."
"Hele, nevíte někdo, jak se likvidujou takovýhle mimozemský zjevy?" přisadil si Tomáš. "Říkám si, že když už s ním budu spát v jednom pokoji, mohl bych vás zbavit tohoto návštěvníka z Marsu.“
"Zkus!" varoval ho Slávek. "A já tě udusím česnekem a propíchnu kůlem. Budeš pak opravdu esteticky vyhlížející upejrská vykopávka.“
"Kapituluji! Asi se budete muset smířit s tím, že tady máte ufona a upíra," vzdal se Tomáš.
"No, nechcu vám kazit diskusi, ale myslím, že jsme právě přišli o jednoho oponenta," ozval se Patrik a jemně zatřepal s Regínou, která mu během chvilky usnula opřená o rameno.
"No co, můžem v tom pokračovat o pár hodin později, ne?" připustil Slávek. "Ale nemyslete si, že zapomenu, kde jsme skončili!“
"Nemožné," ujistila jsem ho. "Teď ale budeme muset Džínu stejně vzbudit, protože po těch děsnejch schodech ji nahoru nedostaneme.“
"Nemám to srdce..." vzdychl smutně Patrik a jemně žďuchl do Reginy.
„Tak to udělám za tebe,“ nabídl se Slávek.
"V žádným případě! Známe ty tvý metody!" zadržel ho Patrik a neochotně začal Reginu budit. „Miláčku, vstávej, jdeme spinkat!“
„To bylo dobrý,“ zakřenil se Slávek.
„Ale mně se nechce,“ odpověděla Regina v polospánku.
"Přece nemůžeš zůstat vzhůru celou noc," zašveholil Slávek připitomělým hláskem.
Regina otevřela oči dokořán. „Seš hroznej! Nedělej ze mě blba, jo?!“
"No vida, moje metody jsou nejen známý, ale i účinný!" zaradoval se triumfálně Slávek.
„Tak jdem nahoru,“ zvedl Patrik Reginu a táhl ji ke schodům.
„Já už nespím, vylezu tam sama,“ bránila se.
"Jo, jenže tyhle schody jsou o kejhák aji v bdělým stavu," informoval ji Slávek.
Regina na něho vrhla pohled, který připomínal krvežíznivého supa a dál si ho nevšímala.

„Tak dobrou noc,“ rozloučili jsme se a rozešli do svých pokojů.
„Hele, mně už se zase nějak nechce spát,“ prozradila mi v posteli Regina.
„A co já s tím? Mám ti dát narkózu?“
„Né, ale co třeba pohádku na dobrou noc?“ zachechtala se přitrouble.
„Copak jsem nějaká pohádková babička?“
„Nemusíš bejt zrovna babička, stačí, abys byla pohádková.“
„Tak fajn, ale pohádku vybírám já,“ upozornila jsem ji se škodolibým úsměvem
„Zase nějaká provokace?“ ozvalo se z druhé strany pokoje.
"Ne, Trojane, bude se vyprávět pohádka na dobrou noc," houkla jsem na něho. Vždycky ho oslovení příjmením popudilo, zvlášt ode mě, protože je mám stejné. Tak tomu říkal provokace.
„Budeš hrát perníkovou babu Jagu?“ prskl na mě.
„Ne, ohýnek v peci.“
„To zní moc zteplale, rači otevřu dveře na balkon.“ Patrik se zvedl a otevřel.
"Nemáš chuť skočit dolů z balkónu do té krásné letní noci?" popichovala ho Regina.
"Ne, spíš mám chuť tady udělat pořádek," odpověděl.
"Smím se zeptat jak?"
"Ve vašem dobru rači ne!" varoval nás.
"Tak fajn, mír, musíme se vyspat," promluvila jsem na něho přátelsky. "Když se snesou ti dva vedle, tak my snad taky, ne?“
„Kdo ví, jestli ještě žijou,“ prohodil Patrik cestou ke své posteli.
O existenci těch dvou vedle mu dalo znamení tiché zavolání: "Hej, pojďte rychle sem!" Hned nato se v díře spojující pokoje objevil Tomáš. "Pojďte vedle, tohle musíte vidět!"
Všichni jsme se v návalu zvědavosti nahrnuli k díře, aniž bychom si uvědomili, že dveře představují příjemnější možnost.
Po jednom jsme se vsoukali do druhého pokoje, kde jsme rozsvítili dvě petrolejky. Při pohledu na Slávka jsme se rozesmáli na celé kolo.
Chvíli nám trvalo, než jsme si uvědomili, že opravdu spí a nemá o tom, co dělá, sebemenší potuchy.
Teda slyšela jsem už o náměsíčných lidech a podobných věcech, ale tohle je vážně něco extra. Slávek musí mít hodně divoký sny...
"To chce fotku!" pobídl Tomáše Patrik a ten pohotově několikrát zvěčnil Slávka, jak provádí rozcvičku, ksichtí se a gestikuluje, jako by si s někým povídal, a to aniž by věděl o světě.
"Tohle by nám určitě neuvěřil, ale teď už máme důkaz," poklepal Tomáš vesele na fotoaparát.
"Ale co teď s ním? To ho tady necháte takhle blbnout?" znejistěla Regina.
"Dám si do uší špunty a strčím hlavu pod polštář, to by mělo stačit," zašklebil se Tomáš. "Klidně si běžte lehnout."
Tak jsme se vrátili do pokoje a lehli si.
"Hele, tu pohádku si necháme na příště," prohlásila Regina a zívla. "Myslím, že Slávek nám to zahrál na dobrou noc dobře, ne?“
Samozřejmě jsem nebyla proti. Najednou jsem se cítila taky hrozně unavená. Ale byl to vážně kouzelný den...