Přes práh dospělosti - 9. Super návrh: Budeme se bát!

Tomáš se dopotácel do pokoje a vyčerpaně sebou praštil na svou postel.
Zvláštní, co to se mnou dokáže udělat. Jednu chvíli se cítím úplně fit, skvěle, jako by mi vůbec nic nebylo a vzápětí je mi... jo, na chcípnutí. Doktor by mi jako obvykle řekl: "Jste velice labilní jedinec, pane Horte, a to vašemu stavu vůbec nepomáhá! Vím, že ve vaší situaci je to těžké, ale musíte být optimista, to je teď pro vás velice důležité."
Copak doktorovi, tomu se to mluví, ten je šťastně ženatý, má skvělou budoucnost a má proč být optimistický. Jenže co já? Pětadvacet pitomě krátkých let a nůž na krku... To prostě není fér!
Tomáš se prudce posadil a hned nato sebou zase rychle práskl do peřin, aby potlačil svůj výkřik. Okolí se mu na pár vteřin proměnilo v hustou mlhu. Trvalo to krátce, jako by prožil jen bezvýznamnou noční můru.
Bolest opadla poměrně
rychle a on se mohl tentokrát mnohem pomaleji posadit. Oběma rukama si zakryl zpocený obličej a promnul si oči.
Žádný sen, žádná krátká noční můra, jenom strašný začátek kruté skutečnosti. Bože, kdo ví, kolik takovýchhle zážitků mě ještě čeká... Možná to půjde rychle a už brzy...
"Ne!" zašeptal rázně do ticha. Věděl, že na to nesmí myslet za žádnou cenu. "Blokuj, sakra, blokuj ten svůj pitomej mozek! Buď optimista!“
Při poslední větě se bláznivě zasmál. Nicméně se mu docela povedlo přinutit se nemyslet dál na to, co bude. Zvedl se a začal hledat po kapsách prášky.
Po chvilce si uvědomil, že je nechal v autě. Popadl klíče od auta a vyšel z pokoje.

"No konečně! Už jsem začínala mít strach, že se nám začíná společnost rozpadat!" zvedla k němu hlavu Regina, když scházel dolů po schodech. "Shady nám asi zabloudila na záchodě, tak aspoň ty ses vrátil.“
„Promiň, hned se přidám, jen jsem si něco zapomněl v autě.“
"Jo, jasně, času je dost. Zkusíme pak vymyslet nějakou další akci, až teda budem v plném počtu."
Tomáš souhlasně kývl a vyšel do letní noci.
Chvíli se přehraboval v palubní přihrádce, než našel, co hledal. Náhle si uvědomil, že ho někdo pozoruje. Zvedl hlavu a přes přední sklo uviděl něčí siluetu. Nejdřív v něm pořádně hrklo. Připadalo mu to jako přízrak, který si pro něho přišel.
Když se však postava pohnula, poznal mě.
Teda, tys mě vylekal...!" promluvila jsem na něho a potřásla rozrušeně hlavou. "Myslela jsem, že se někdo vloupal do tvého auta.“
"No, já z tvého přízraku před svým autem taky neměl zrovna nejlepší pocit," ujistil mě hned. „Co tady vlastně děláš? Myslel jsem, že jsi šla...“
"Jo, to jo, ale taky jsem se chtěla trochu projít na svěžím vzduchu, někde, kde je ticho a klid... A co ty tady?“
"Ále, něco jsem si zapomněl. Měli bychom se vrátit do chaty, Džína svolává poradu, abychom se dohodli na nějaké nové akci nebo co.“
Připadal mi nervózní. Choval se vlastně tak trochu, jako by byl opravdu nějaký zločinec přistižený při činu.
„Jo, tak jdem.“
Vylezl z auta a zamkl je. Zdálo se mi to nebo se mu vážně mírně třásla ruka?!
"Prosím," nabídl mi galantně, abych šla první. Zahlédla jsem, že něco drží v ruce a popadla mě přirozená zvědavost. Nakonec jsem však přece jen potlačila svou touhu zeptat se, co si to v tom autě zapomněl. Ale náhoda stála při mně.
"No, tak vidím, že jsi Shady našel, Tomáši! Zase se toulala, co?" přivítala nás vesele Regína. "Pojďte rychle sem, máme dost dobrej plán na další rozjezd týhle oslavy."
„Hned, jen se ještě napiju,“ kývl Tomáš a hledal skleničku.
"Na, tady máš," podala jsem mu jednu zároveň s lahví limonády.
„Díky.“
Chvíli váhal, ale pak otevřel lahvičku, co držel v ruce, vytáhl si jeden prášek a zapil limonádou. Nejspíš mu přišlo vhodné říct mi, co to dělá, protože mi hned pohotovně začal vysvětlovat: "Mám alergii na nějaké pyly a musím brát prášky, když jsem někde v přírodě. Občas se mi motá hlava, jinak nic.“
"Jo, jasně, každý máme nějakou tu nepříjemnou... no, třeba alergii. Já jsem zase například alergická na včely...“
Měla jsem prostě nutkání to nějak zamluvit, ani nevím proč...
"Jo, a taky na Sunnnyho, že?" zavtipkoval Tomáš, aby vylepšil hustou atmosféru.
"Ale začíná se to pomalu vylepšovat, teda aspoň myslím a doufám," protáhla jsem vesele obličej. „Tak už můžem jít za nima, ne?“
"Jasně, jdem zjistit, co vydedukovali," kývl a zašrouboval lahvičku. Náhodou se mi povedlo přečíst název léku.
Bože, taková zkomolenina. Ale co, takových je...
„Tomáš říkal, že máte nějakej plán, takže o co jde?" zeptala jsem se hned těch tří.
"Co si takhle zkusit stezku odvahy?" vybafl na nás bez varování Slávek.
"Počkej, musíš je trochu ovlivňovat a ne se jich takhle na rovinu zeptat! Buď trochu diplomat!" zasáhla okamžitě Regína. "Takže hele - možná vám to připadá jako trochu dětinská hra, ale je to v podstatě taková zkouška dospělosti.“
„V tom případě jsem ještě malé bejby,“ zakňučel vedle ní Patrik.
"Ále, ty seš výjimka, která potvrzuje pravidlo, ty se nepočítáš," poklepal si na čelo Slávek a tvářil se, jako by to byla hotová věc.
"Ne, vážně - jasně, že i dospělí se můžou bát, to je přirozený, byl to jenom takovej slovní obrat, aby se chytili, vy chytráci! Jenže teď jste to zkazili! Kde mám vzít další argumenty, když jsem přišla o svůj trumf?!“ nadávala Regína těm dvoum.
"No, mě přesvědčovat nemusíš, Džíno, rád souhlasím. Nevadí mi hrát dětské hry, teda ne ty úplně dětské. V každém člověku zůstává i v dospělosti kus dítěte, ne? Já jsem například schopnej si hrát i na indiány, když na to přijde," prohlásil vesele Tomáš a zamrkal na Slávka, jelikož u něho čekal v tomto směru jasnou oporu.
A taky se jí dočkal.
"Jó, já chci běhat po lese se zmalovaným ksichtem a pérama v čelence a řvát na velkýho Manitua!" zahalekal Slávek. Pak se rychlými kroky přemístil k Tomášovi, chytil ho kolem ramen a dodal: "Myslím, že si s tímto zjevem budu docela dobře rozumět, vážení!"
"Fajn, nechcete na tu stezku chodit po dvojicích? Třeba se tak líp poznáte!" zaculila jsem se na to dokonalé duo.
Tomáš se nesouhlasně zamračil a nenápadně začal Slávkovi vysvětlovat, že s ním to nebude ´to pravý ořechový´. "No, v tomto směru tě musím, kamaráde, zklamat. Já bych s tebou ve dvojici do toho lesa nevkročil, protože dvojice podělaná strachem... to by už bylo asi trochu moc. Rači bych šel s někým odvážnějším..." Tomáš se se zkoumavým výrazem rozhlédl po nás okolo.
Patrik začal pohotově cvakat zubama a vyvalovat oči, jakože vytřepanější osoba, než je on, ani nemůže existovat.
"Dobře, tak už zbývá jedině..." zaculil se po odeznění výbuchu smíchu Tomáš, "...jenom Shady."
"Tak to teda nééé! Proč ne já? Já ve tmě zářím a to ona neumí!" ohrnoval nasupěně Slávek ret.
Znovu jsme se museli tomu jeho hereckému výkonu zasmát.
"Teda řeknu vám, Sunny by měl jít na herce, udělal by fakt skvělou kariéru. A myslím, že nejvíc by ho obsazovali do rolí v černých komediích. No řekněte, dovedete si představit lepší uchechtanou kreaturu?" přednesla jsem svůj názor a ostatní byli jasně pro.
"Pravda, Sunny, seš lepší než jakákoli perfektně počítačově vytvořená kreslená potvůrka!" přitakala uznale Regina.
"To je bez debaty," přesvědčoval ho i Tomáš. "Prostě teď přijde velký převrat v hororech a komediích! Až se tam objeví náš božskej Sunny s velkým parním válcem, všechny herecký nuly budou proti němu tákhle malinký!“
"Spíš placatý, chtěls říct, ne?" opravil ho hrdě Slávek a další salvy smíchu se rozezněly prostorem.
„Tak hele, už vážně, jdeme na to?“ utišila nás konečně po chvíli Regina.
"Že váháš, šéfe!" zajásal Slávek.
"Už se nemůžu dočkat toho temnýho lesa plnýho blbejch kořenů, co nebudu vidět, ale vony mě jo...“ zaculil se přenadšeně Patrik, ale souhlasil.
"Už se těším, až uvidím Sunnyho, jak fičí po cestičce i mimo ni hustým lesem a připomíná světlušku v agónii!“ zajásala jsem.
"Beru foťák a neváhám! Hurá do tmy zpřerážet si kosti a uhnat si infarkt z vlastních děsnejch představ, kde se stromy a keře mění v odporný, krvežíznivý skřety a příšery!" zamnul si vesele Tomáš ruce a Regina na to jen o poznání tišeji pípla: "Já nemám žádnou fantazii, nemám se čeho bát."
Můj drahý bratránek Patrik ji však okamžitě vyvedl z omylu. "A komupak se to tady pořád ve snech zdá o tom, že jsem nějaká milá, ohyzdná, zmutovaná nestvůrka?"
Regina našpulila ústa a zaťukala si na ně prstem. "Ne, toho člověka určitě neznám," usmála se nepřesvědčivě.
"Tvůj problém, miláčku," poplácal ji Patrik po tváři, a pak nás tak trochu vysvobodil z nejhoršího. "Každej bude mít baterku a může si na jakýkoliv svůj objev v lese posvítit. Ale ne že tam oslepíte nějaký nevinný zvíře!“
"Jako například...?" zeptala se nejistě Regina, kterou veškerá odvaha právě opustila.
"Co já vím, prosím tě. Třeba takovýho nějakýho neškodnýho dráčka Soptíka nebo žízní umírajícího upíra...“
"Ne, toho druhýho se bát nemusíš," ujistil ji okamžitě Tomáš. "Právě jsem se dosytosti napil a taky nehodlám běhat dobrovolně po lese ve chvíli, kdy už se tam bude třepat někdo jinej z nás pěti. Čestný upírský!“