Sen

Vzpomínáš? Nebo snad přemýšlíš? Neptám se tě, jestli seš zasněná, ale co ti právě teď probublává v hlavě. Jaká myšlenka tě užírá, co je tvůj zájem? Stojíš uprostřed snového světa, bez hnutí, bez dechu a tiše žadoníš za odpuštění. Copak čekáš na to, že sen bude mít logiku? Představuješ si náš svět jako něco co ti přinese potěšení a odvede tě do krásného a mírumilovného světa?

Polož si jednu otázku, kde seš. Pokud si odpovíš pravdivě, tak přijdeš na to, že vše kolem tebe je tvá představivost a ty jsi zde pánem. Musíš se odevzdat své realitě a důvěřovat sama sobě jako jsi nikdy nevěřila. Ulož sama sebe do náruče snu a procházej se krajinou. Není nic jednoduššího než se uklonit a snít.

Otevři oči.

Co vidíš? Pohlédni na její zohavené tělo. Libí se ti? Ne? No a proč o něm sníš? Ty jsi paní svého snu, ty řídíš vše, co vidíš před sebou.
Znovu, zavři a poté je otevři.

Změnila se scéna? Ano? Už mi věříš, že ti nelžu? Podle mě by si měla, protože i já jsem tvým výtvorem. Jistě mohl bych ti lhát. Nastražit scénu tak aby se měnila s každým otevřením tvých očí. Jistě tě napadne, že nesmíš věřit nikomu jen sama sobě, ale pokud seš ve svém snu, tak věříš komu? Sen je tvůj, svět je tvůj a i já jsem vytvořen z tebe. Pokud se mi nedá věřit, tak si opět polož otázku. Dá se věřit tobě?

Otoč hlavu doleva. Večerní paprsky slunce vykukují z poza obzoru a červánky v barvě posledního dechu světla mizí v husté tmě.

Nastává noc.

Stín brzo zahalí tvé nahé tělo do temnoty. Nahota zmizí, ale v tom okamžiku přijde něco horšího. Ve stínech se ukrývají horší věci než tvé nahé tělo. Ostré pařáty, kusy lidského masa uvězněného mezi tesáky nechutné bestie.

Na co čeká? Utíkej!

Cítíš její dech, dusot velkých tlap se za tebou ozývá stále blíž. Zápach smrtícího predátora se ti dere hluboko do nosu a nepříjemně šimrá na samém okraji mozku. Stále běžíš dál v temnotě bez jediného náznaku směru či paprsku světla. Oči bezradně kmitají sem a tam, nohy začínají bolet a plíce hlasitě sípají.

STŮJ!

Co jsem ti napsal o pár řádků výš? Ty jsi tady paní, ty přece určuješ, co ti tento sen přinese. Nevidíš? Přimysli si slunce. Ta bestie? Už tam dávno není. Bojíš se snad nahoty? Hlupáčku vždyť máš své nejoblíbenější oblečení.

Věříš mi? Pokud ano, tak věříš sama sobě. Pokud ne, tak se otoč. Proč? Jednoduché, stojí za tebou ta bestie a brzo tě roztrhá. Jen předtím než zemřeš v agónii s křikem, tak jí pohlédni do tváře. Vidíš to? Ano je to tak, seš to ty. Bojíš se jen svého stínu a tím i sama sebe.