***
přidáno 12.02.2015
hodnoceno 18
čteno 1109(17)
posláno 0
S večerem vstoupilo ticho
konejšivou dlaní
pohladit vzduch,

alespoň na okamžik
ošálit smysly
zdáním
obyčejného dne,

i když se vrací
pach spáleniště
a nezpívají ptáci.

Ještě ne...

***

V tu chvíli na útesu
nějaký blázen
pohladil
struny mandolíny,
a jako na povel
se vrátil hlas
do ztuhlých hrdel
racků.

Na rudém písku
se roztančily stíny,
když vítr poškádlil
vrcholky borovic,
a moře poslalo
slzavé vyznání
do oblázků.

****

V šatech z organtýnu
od krve ušpiněných,
zaplatí cenu za hřích,
první a jediný,
poslední,
smrtelný...

Neslyší mandolínu
a ani tichý zpěv
z útesu tam někde
v šeru,
vědomí společně s dnem
odchází.

Písek i obloha
vsakují krev,
ve vzduchu pulsuje napětím
chvíle klidu,
než skrytý hudebník
poslední tón vyloudí
a pak se setkají.

Na věčnosti.

Okamžik klidu
mezi výstřely,
okamžik placení
nevinných hříchů.

Budoucnost v minulosti,
přítomnost ...v tichu.




***
přidáno 17.02.2015 - 09:04
Mayfair: Jen slabý odlesk krásy těch Tvých...:-)
přidáno 17.02.2015 - 01:03
shane: I já děkuji, pěkné verše :-)
přidáno 17.02.2015 - 00:19
Zde nezbývá než tiše snít
avychutnat ta nádherná slova,
do představ svých se ponořit
a prožívat to zas a znova...Díky!:-)
přidáno 14.02.2015 - 22:01
Zamila: Děkuji za zastavení a milá slova :-) Mé pokusy o zcela volný verš moc nevycházejí. Takže takový hybrid :-)
přidáno 14.02.2015 - 12:37
Velice zdařilá poezie. Jemná formou i myšlenkou, nenásilná. Ač Ti to někdy spadá hodně do volného verše, padá do od srdce, takže to neurazí :-) Oceňuji především řadu originálních výrazů ...
přidáno 12.02.2015 - 20:16
koiška: Také jsem kdysi vlastnila mandolínu, jen jsem se na ni nenaučila hrát, což mě mrzí... Moc děkuji za zastavení :-)
přidáno 12.02.2015 - 20:14
Kaleidoskop: Děkuji za zastavení, potěšilo :-)
přidáno 12.02.2015 - 20:13
vanovaso: Mockrát děkuji... jsem velmi ráda, že moje básnička takto zaujala, o to více, že vážně nejsem básnířka.
přidáno 12.02.2015 - 19:42
Mayfair: Krásný příběh, kdo struny mandolíny jednou pohladí, musí ji milovat, ty tóny smyslné, ty měl můj táta rád.
přidáno 12.02.2015 - 16:54
Krásná.
přidáno 12.02.2015 - 16:51
Nádherná, četla jsem ji několikrát... a pokaždé mě okouzlila o něco víc... a ten konec... jj, fakt to umíš...tohle je skutečná poezie...
přidáno 12.02.2015 - 14:52
Mayfair: ano, je v ní příběh a to je na ní tak krásné.. navíc jsi to vážně krásně pospojovala.. vypadá to na první pohled jednoduše, ale napsat něco tak hezkého, je dřina.. jen piš dál :)
přidáno 12.02.2015 - 14:48
Lenča: Moc děkuji za zastavení, jsem ráda, že se líbila :-)
přidáno 12.02.2015 - 14:47
Amelie M.: Moc ti děkuji, jsou to už starší dílka, z dob, kdy mě ještě ani nenapadlo zkoušet prózu. I když... nějaké náznaky už tu asi byly, skoro každou svoji básničku jsem viděla před očima jako příběh. Nejspíš nebudu moc lyricky založená :-)
přidáno 12.02.2015 - 14:43
oslov radek: Moc děkuji, jsem ráda, že oslovila :-)
přidáno 12.02.2015 - 14:15
Nádherná... :)
přidáno 12.02.2015 - 13:31
překvapuješ mě.. tvé básně se mi líbí čím dál víc :-) nevím, proč jsem žila v tom, že když někdo píše parádní romány, zákonitě nemůže umět básnit.. umíš, krásná je.. strašně se mi líbí ta prostřední pasáž..
přidáno 12.02.2015 - 10:10
jednoznačně líbí,nechám si jí na později.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Okamžik klidu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Vyhaslý plamínek
Předchozí dílo autora : Jabloňové princezny

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming