|
Pochopí jen člověk, co už někdy byl osamělým kojotem v pusté poušti...
 09.02.2015 8 1794(18) 0 |
Úplněk citů
- a při úplňku člověk špatně spí.
Nese se nad oblohou temný měsíc
a jeho svit dopadne na vše,
co není řádně skryto.
Osamělý kojot brázdí temnou poušť. Občas narazí na obrys kaktusu, který kojota vyleká a vylekaný kojot běhá tmou od kaktusu ke kaktusu.
Náhle malou skalku najde, potřebuje chvíli stání, tak za skalku usedne. V tom vidí temný měsíc jak vrhá na temné kaktusy svůj temný svit. A kaktusy se ke kojotovi přiblíží.
Úplněk citů
- na co dopadne jeho svit,
promění se hned ve strašlivou stvůru.
Malý kojot se zvedá a utíkaje před stínem měsíce pláče. Slzy mu kanou z očí, pak se překulí na jeho líce a na jeho hustou srst, po které se sklouznou a spadnou do suchého písku.
Úplněk citů
- jeho svit mění lidi v netvory.
Kojot utíká. Utíká až na konec pouště, kde jen vysoký útes zeje. Síly mu docházejí a temný svit ho dohání. Najednou už stojí na krajíčku toho útesu. Otočí se a vidí blížící se stín. Co má kojot dělat?
Vidí, jak se stín nezadržitelně blíží. Už jen málo času kojotovi zbývá.
Tu však ptáka zpívat slyší. Stín je od něj už jen na mravenčí krůček... Ale v tom za obzorem vyjde slunce a temný svit měsíce se rozplyne.
Je právě rozbřesk citů
- žádný úplněk není věcný.
A kojot je spasen.
- a při úplňku člověk špatně spí.
Nese se nad oblohou temný měsíc
a jeho svit dopadne na vše,
co není řádně skryto.
Osamělý kojot brázdí temnou poušť. Občas narazí na obrys kaktusu, který kojota vyleká a vylekaný kojot běhá tmou od kaktusu ke kaktusu.
Náhle malou skalku najde, potřebuje chvíli stání, tak za skalku usedne. V tom vidí temný měsíc jak vrhá na temné kaktusy svůj temný svit. A kaktusy se ke kojotovi přiblíží.
Úplněk citů
- na co dopadne jeho svit,
promění se hned ve strašlivou stvůru.
Malý kojot se zvedá a utíkaje před stínem měsíce pláče. Slzy mu kanou z očí, pak se překulí na jeho líce a na jeho hustou srst, po které se sklouznou a spadnou do suchého písku.
Úplněk citů
- jeho svit mění lidi v netvory.
Kojot utíká. Utíká až na konec pouště, kde jen vysoký útes zeje. Síly mu docházejí a temný svit ho dohání. Najednou už stojí na krajíčku toho útesu. Otočí se a vidí blížící se stín. Co má kojot dělat?
Vidí, jak se stín nezadržitelně blíží. Už jen málo času kojotovi zbývá.
Tu však ptáka zpívat slyší. Stín je od něj už jen na mravenčí krůček... Ale v tom za obzorem vyjde slunce a temný svit měsíce se rozplyne.
Je právě rozbřesk citů
- žádný úplněk není věcný.
A kojot je spasen.
10.02.2015 - 21:27Mně se opravdu, ale opravdu moc líbí ten nápad, co se týká obsahu jsem nadšená, je to originální, obrazotvorné a má to myšlenku, ta část jak kojot pláče mně fakt nadchla a moc se mi líbí že jsi svoji baladu vypointoval
10.02.2015 - 14:59Devils_PIMP: tak tohle byl takový experiment. Vžy musí člověk přijít s něčím originálním, ne? :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Úplněk citů : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Spektrum barev
Předchozí dílo autora : Lidem
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
kmotrov řekl o Yana :Ve své tvorbě se umí se obrátit naruby (tak, že to co je uvnitř, je vidět zvenčí) až to vyrazí dech. Je věčnou dívkou a věčnou mámou, byla taková vždy a na vždy taková zůstane.
