 04.01.2015 10 1690(18) 0 |
Když má dlaň hladí
Tvou milovanou tvář,
srdce se skládá
k Tvým nohám na oltář.
Prsty se propletou
jak něžní milenci,
oči se zaklesnou
jako dva spiklenci.
Ústa se v jediném
polibku spojí,
kdo chtěl by je rozdělit,
neobstojí.
Zhluboka vdechuji
vůni Tvých vlasů,
společně právě teď
vzdorujem času.
A já už nehledám
pražádnou spásu.
Pocity rozumu
hlavu teď setnou,
andělská křídla se
nad námi sepnou.
A duše navěky
v jedné se střetnou.
Tvou milovanou tvář,
srdce se skládá
k Tvým nohám na oltář.
Prsty se propletou
jak něžní milenci,
oči se zaklesnou
jako dva spiklenci.
Ústa se v jediném
polibku spojí,
kdo chtěl by je rozdělit,
neobstojí.
Zhluboka vdechuji
vůni Tvých vlasů,
společně právě teď
vzdorujem času.
A já už nehledám
pražádnou spásu.
Pocity rozumu
hlavu teď setnou,
andělská křídla se
nad námi sepnou.
A duše navěky
v jedné se střetnou.
Ze sbírky: Žena něžně zasněná
01.03.2015 - 13:37Lenča: To je tak krásné, až se mi chce se mi skoro brečet dojetím...Kdo tohle jednou taky prožíval, rozumí Ti! :-)))
Je vážně škoda, že některé věci nelze vrátit...:-(
Moc se mi líbí, jak lehce Tvé verše plynou...:-D
Je vážně škoda, že některé věci nelze vrátit...:-(
Moc se mi líbí, jak lehce Tvé verše plynou...:-D
06.01.2015 - 11:47Amelie M.: Díky, jsem ráda, že tak mé básničky působí. Ony tak i přicházejí, prostě jakoby přiletí, většinou bez nějakého velkého přemýšlení, nenásilně. A když si je pak po sobě přečtu, jsem sama překvapená. A jsem zato, samozřejmě, moc vděčná, že je můžu ´aspoň zapsat´ :D
06.01.2015 - 11:42j.f.julián: Děkuji, jsem ráda, že na Tebe tak zapůsobila. Abych pravdu řekla, občas je mi z těch milostných básní taky smutno. Člověk prostě nemůže mít všechno a pořád.
05.01.2015 - 23:55tvé básně mi přijdou takové lehké.. (ne opak složité, ale lehké jako, že krásně plynou).. i přes kolikrát složitá témata.. jako kdyby jsi je psala zlehka, jako mávnutím proutku.. a tak se i čtou..
05.01.2015 - 08:37pěkná, člověk by se chtěl málem vrátit...ale už není kam.
Tím tě nechci rozesmutnit, spíš mě rozesmutněla tvá báseň, a vím, žes to v úmyslu neměla...
Tím tě nechci rozesmutnit, spíš mě rozesmutněla tvá báseň, a vím, žes to v úmyslu neměla...
04.01.2015 - 19:26Ta se ti povedla, je z ní cítit láska, spokojenost, štěstí... ať vydrží!, hezká...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
S Tebou : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vyznání...
Předchozí dílo autora : Známe se?
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Eraso Holexa» narozeniny
slečna Lily [17], nevěrná [16], Alex07 [13], Tajemný [13], Máňa na koni [1]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
