Tomu, s kterým se si rozřízla dlaně a naši krev nechala spojit...
přidáno 14.11.2014
hodnoceno 7
čteno 1044(13)
posláno 0
Krásu skomírající noci
jsem nechala zavřenou v šatní skříni
několik dní
a když se dostala ven
změnila se v kaňku



už dlouho
jsem nespala v bílé noční košili
ošlehané zimním větrem

(visí teď kdesi na věšáku)


nechala jsem se totiž uhranout
tvýma hnědýma očima
co v noci svítí démonickou černí
a žhnou nekonečným plamenem

teď jsi tak daleko
a já trpím
praskám fólii z bublinek

mezi prsty
mnu
hříchy všech našich společných nocí
kdy svítili jsme si na cestu
hřbitovními svícemi


skrz naše duše
skrz naše těla

a rána
jakoby nakreslil Bosch
jakoby napsala je Villonova kocovina


ať to trvá věčně
ať nejsem oklamaná snem

možná je to hlas
shora,zdola

avšak
MILUJI TĚ
celým nekonečným hvězdným dynamem


přidáno 15.11.2014 - 20:59
tak to je vyznání v básni jak se patří, moc hezky se v básni vyjadřuješ, vyvolává to zajímavé obrazy a skvělé asociace
přidáno 15.11.2014 - 14:41
krásná...
přidáno 15.11.2014 - 11:55
Hezky se mi četla, povedená.
přidáno 14.11.2014 - 11:35
Zvláštně krásná :)
přidáno 14.11.2014 - 10:15
.. jednoduše hezká..
přidáno 14.11.2014 - 10:02
Zajímavé vyznání ... Sice mě jako romantika trochu děsí :-D Ale z větší části se mi líbí, hlavně závěr :-)
přidáno 14.11.2014 - 08:47
krásná báseň, tohle mi někdo napsat budu blouznit ještě tři dny poté :D

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Když rozcuchaná čarodějka kvílí na měsíc... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Symfonie pro čtyři stěny
Předchozí dílo autora : Za zdí z umakartu

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming