Hvězdy

tma je strach, tma je naděje, protože pak přichází světlo, ...jo, taky jsem koukala pod postel, jestli tam někdo není - spíš zlých lidí jsem se bála... :-)

Yana: To já právě taky... :-D

moc mi připomněla cosi z dětství, je krásná, i když já v té tmě cosi tušila :-(

ŽblaBuňka: To já měla právě pod postelí ubytovaného černého pardála, který mě chránil před všemi těmi příšerami kolem :-D

já byl v podstatě nebojsa, ale pod postel bych v noci nesáh... ;o)))

Amelie M.: Tak to si náhodou pamatuju úplně přesně, co jsem tehdy cítila. Smutek a stesk... po někom, po něčem neuchopitelném... Osamělost. Strach z bytostí, které se skrývají v neviditelnu, se soumrakem ožívají a za tmy je cítit jejich přítomnost. (Prostě, budoucí čtenářka Castanědy a podobných knih ;-) :-D )

to je dobrý! :) aspoň, že se našel někdo, kdo zaznamenal :)) na čtyřleté dítě to má dost dobrou myšlenku.. i když to dítě se na to dívá úplně jinak, než teď my.. zajímalo by mě, co jsi asi tehdy při těch slovech opravdu cítila.. hezké! :)

Jo, velice dobře jsem tušila, co všechno ve tmě JE... (jako všechny děti).