Poselství, první kapitola

Údolím míru projížděl jezdec. Nebyl to obyčejný jezdec. Byl to posel. Na první pohled bylo poznat, že přijíždí z dálky :neměl blonďaté vlasy, jako je to poblíž království Azzi obvyklé, ale černé; asi po ramena dlouhé a pár týdnů nemyté. Zřejmě měl za sebou náročnou cestu - na tváři měl jizvu a jeho hnědé kožené oblečení bylo špinavé a potrhané. Údolí bylo známo krásným počasím, ale z neznámých důvodů se poprvé za dlouhou dobu strhla bouře. „Zlé znamení...” pomyslel si jezdec. Naštěstí už zahlédl na obzoru svůj cíl - starou dřevěnou chalupu.

Civad Arb, starý věštec, si zrovna četl recept na žampiónovou polévku, když tu náhle někdo zabušil na dveře. Věštec se namáhavě zvedl ze svého křesla a šel otevřít. Na prahu stál udýchaný černovlasý mladík. Civad hned poznal, kdo za ním přijel : „Adriene! Co tě sem přivádí v tento pochmurný čas? Stalo se něco? Pojď dovnitř, venku je příšerné počasí.” Jezdec vstoupil, odložil si kabát a usadil se za stůl. Potom začal : „Nemám moc času, myslím, že mě někdo pronásleduje. Vezmi si tenhle dopis a předej hotomu, kdo ukáže tuto pečeť.” Ukázal pečeť a pokračo-
val : „Já se musím rychle vydat do Azzi, snad se tam dostanu dříve než Temní jezdci. Kdybych se tu do týdne neukázal, vydej se do přístavu!” Adrien ještě usrkl čaje, který mu Civad nabídl, a pak se vydal na cestu. Věštec se za ním chvíli díval a pak se vrátil do tepla svého domova.

Adrien se opět rozhodl projet údolím míru. Myslel si, že to bude bezpečnější než jet přes Les temnoty. Zmýlil se - za ním se objevil jezdec. „To není obyčejný jezdec...” pomyslel si Adrien. Nebyl to obyčejný jezdec. Byl to posel. Posel zkázy! Adrien pobídl koně, aby zrychlil. Temný jezdec také zrychlil. Za chvíli byl pár metrů od Adriena. Adrien se ohlédl. Jezdec začal vytahovat luk. Adrien se podíval před sebe. Cestu mu zastoupilo pět temných jezdců. Zasvištěl šíp a Adrien spadl z koně. Obestoupilo ho šest jezdců s tasenými meči. Adrien sáhl po meči a zjistil, že ho zapomněl u věštce. Jeden z jezdců využil jeho zmatení a praštil Adriena mečem po hlavě. Posel se svalil k zemi.

Když se Adrien se probral, zjistil, že je ve vězení. Tušil, že svůj úkol nedokáže splnit celý, ale nevěděl že to tolik pokazí. Rozhlédl se kolem sebe. Tohle místo mu bylo povědomé - jednou už tu byl uvězněn. „Věž zla...” došlo mu hned.