Většinou nechávám věci uležet, ale koukala jsem teď tak z okna, na to, jak se blíží noc a asi i nějaká bouřka a nedalo mi to. (upraveno, 2016)
přidáno 23.10.2014
hodnoceno 4
čteno 1083(8)
posláno 0
nikde jinde neuvidíš
jak temně se ohýbají stromy
jak vítr češe lidský život
ĺidé popřou i své starodávné bohy
a opět je naleznou

když už myslíš, že tu není,
slunce ti prohřeje tělo
s urputností léta co´s prožil
v této zemi, snahou
dostat se pryč v myšlenkách
přidáno 11.11.2014 - 19:15
jayjay: To mě těší, ta první je asi nejlepší. Ale ty ostatní neškrtnu. A nezesumíruju do jedné. Proč? Protože tohle je to, co vidím, když ráno vyjdu na ulici. A to si nezaslouží míň slov. Možná jednou, až budu umět říct skvělé věci jednou větou. Ale to se bojím nestane. :D
Ale díky za názor.
přidáno 11.11.2014 - 19:12
podepsal bych první strofu. Co ty zbylé škrtnout? o.O Či vepsat do jedné...
přidáno 03.11.2014 - 19:38
ioreth: děkuju :) ano, myslím, že by to stačilo...na druhou stranu takhle to lépe vypovídá můj pohled z okna
přidáno 25.10.2014 - 16:53
líbí se mi obsah básně, forma vlastně taky. stačila by mi první a třetí sloka :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Morava : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Boys will be out for a fight
Předchozí dílo autora : Perličky na dně

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming