16.10.2014 15 1399(18) 0 |
A je to tady, musím poslat balík! Po třech hodinách perné práce mám zabaleno, všechno drží na svém místě za pomoci asi kilometru průhledné izolepy a povznesením se nad fakt, že ten balík je fakt echt hnusnej, fičím na poštu. V klidu na balík pečlivě napíšu adresu a jedeeem!
Mezitím asi 3x denně bombarduju kámošku, jestli jako UŽ?! Máš ho tam? Zasypávám jí radama typu .. Jestli bude chybět tmavá část, alias krabice od mixeru bo světlá část, alias krabice od bod Šmadiďaš, tak za žádnou cenu nepřebírat, spustit hurónskej řev a dožadovat se kompletního, silně nevzhledného balení!
Taky, abych si jako šplhla u jejího pidi synka, kterýho mi pravidelně dává k telefonu a tak ňák nám docházej témata k rozhovoru a už mi přijde trapný na toho cvrčka do toho telefonu pořád kvílet „nazdar skřítku,.. coo? Co říkáš, nerozumím.. mámo, co říká?!„ V tu chvíli vážně nevím, jestli trpí samomluvou to nebohé dítě na druhém konci drátu, který si žvatlá bez ohledu na mě dál co chce, bo já, která ho raděj nepustí ke slovu, páč by k tomu potřebovala nejlépe žvatlo-českej slovník a jak víme, takovej ještě nikdo dohromady nedal.. No tak abych si jako šplhla, mám nové téma hovoru a to.. „přijde ti dáreček cvrčku, čekej, až se vyspinkáš, máš ho tam!“ Cvrček na konci drátu šílí radostí, jeho maminka vztekem, že jako teď teda fakt děkuje a nebudou nejmíň 24 hodin nedočkavostí spát.. Okamžitě si beru cvrčka k telefonu a zachraňuju vše posunutím časového horizontu dodání balíku a to o jedno spinkání víc.. a kámošku uklidňuju slovama.. „klid mamko, Česká pošta je rychlá, nejdýl pozítří to tam máš!“
Ha, ha, ha, ha, haa! Napozítří opět smršt otázek.. UŽŽŽ?! NE! Kurník a kde to jako jee?! Po pěti dnech zoufalství už se chystám rozhořčeně na poštu, že si to teda s nima jako hodlám ručně vyřídit a .. a.. ještě, než stačím vyběhnout z baráku, nese mi drahá polovička psaní o vrácení balíku.. říkám si.. JAKO PROOOČ?! No proč asi ty trubkooo!! Po zoufalém telefonním rozhovoru s kámoškou je to jasný.. Páč jsi ty pako napsala blbě poslední čísílko na č.p. MĚ JEBNE! A co teprve kámošku, která tam někde za kopečkama uklidňuje blonďatýho anděla, že už, už to přijde!
Tož se upřímně a z hloubky celýho svýho ledovýho srdce omluvuju s tím, že po víkendu učiním hned druhý pokus! A jdu sladce spát.. na rozdíl od..
Hned po práci, během které jsem kámošce napsala asi tři SMS s jejich č.p., jako jestli to vím dobře.. první samo blbě, druhou SMS jsem si opravila reputaci, načež mi došla odpověď ve stylu „JO“, fičím o5 na poštu, kde se snažím vše hodit na kámošku, jako, že je úplný pakáčo, páč mi napsala blbě adresu a tak to teda jdu napravit. S pochopením se na mě pošťačka mile usmívá a dokonce mi podává lepící .. tentokráte pokakaně hnědou pásku a jako bonus bílý papír. Roztřesenýma pacičkama se snažím onou kakapáskou přilepit papír, což se mi povede asi tak na třetí pokus, páč na ten první mi ta mrcha kakapáska ulítla přímo doprostřed papíru a já, nechtě být za úplnýho trotla jsem jí prostě servala a šla do druhýho pokusu. Potřetí se povedlo, já opižlala nůžkami hrany, napsala adresu, zkontrolovala, jestli jako to mám dobře.. a posílám!
Děkuji a nashledanou.. vícekrát vás nechci vidět.. mastím si to autem k domovu.. V půlce cesty mi dojde, že jsem tu adresu opisovala z původního podacího lístku a tudíž BLBĚ.. UAAAAAAAAAAAA!!!!
Ps: Jj, konec si jistě domyslíte sami.. :-/ :)
Malýmu blonďatýmu kudrnáčovi chci jen vzkázat, že doufám, že mu ten umně v balíku zakamuflovanej a synem blýskavejma samolepkama vlastnoručně vytuněnej noťas udělá radost, tak, jak jí dělal nám a jednou mi odpustí! :)
Mezitím asi 3x denně bombarduju kámošku, jestli jako UŽ?! Máš ho tam? Zasypávám jí radama typu .. Jestli bude chybět tmavá část, alias krabice od mixeru bo světlá část, alias krabice od bod Šmadiďaš, tak za žádnou cenu nepřebírat, spustit hurónskej řev a dožadovat se kompletního, silně nevzhledného balení!
Taky, abych si jako šplhla u jejího pidi synka, kterýho mi pravidelně dává k telefonu a tak ňák nám docházej témata k rozhovoru a už mi přijde trapný na toho cvrčka do toho telefonu pořád kvílet „nazdar skřítku,.. coo? Co říkáš, nerozumím.. mámo, co říká?!„ V tu chvíli vážně nevím, jestli trpí samomluvou to nebohé dítě na druhém konci drátu, který si žvatlá bez ohledu na mě dál co chce, bo já, která ho raděj nepustí ke slovu, páč by k tomu potřebovala nejlépe žvatlo-českej slovník a jak víme, takovej ještě nikdo dohromady nedal.. No tak abych si jako šplhla, mám nové téma hovoru a to.. „přijde ti dáreček cvrčku, čekej, až se vyspinkáš, máš ho tam!“ Cvrček na konci drátu šílí radostí, jeho maminka vztekem, že jako teď teda fakt děkuje a nebudou nejmíň 24 hodin nedočkavostí spát.. Okamžitě si beru cvrčka k telefonu a zachraňuju vše posunutím časového horizontu dodání balíku a to o jedno spinkání víc.. a kámošku uklidňuju slovama.. „klid mamko, Česká pošta je rychlá, nejdýl pozítří to tam máš!“
Ha, ha, ha, ha, haa! Napozítří opět smršt otázek.. UŽŽŽ?! NE! Kurník a kde to jako jee?! Po pěti dnech zoufalství už se chystám rozhořčeně na poštu, že si to teda s nima jako hodlám ručně vyřídit a .. a.. ještě, než stačím vyběhnout z baráku, nese mi drahá polovička psaní o vrácení balíku.. říkám si.. JAKO PROOOČ?! No proč asi ty trubkooo!! Po zoufalém telefonním rozhovoru s kámoškou je to jasný.. Páč jsi ty pako napsala blbě poslední čísílko na č.p. MĚ JEBNE! A co teprve kámošku, která tam někde za kopečkama uklidňuje blonďatýho anděla, že už, už to přijde!
Tož se upřímně a z hloubky celýho svýho ledovýho srdce omluvuju s tím, že po víkendu učiním hned druhý pokus! A jdu sladce spát.. na rozdíl od..
Hned po práci, během které jsem kámošce napsala asi tři SMS s jejich č.p., jako jestli to vím dobře.. první samo blbě, druhou SMS jsem si opravila reputaci, načež mi došla odpověď ve stylu „JO“, fičím o5 na poštu, kde se snažím vše hodit na kámošku, jako, že je úplný pakáčo, páč mi napsala blbě adresu a tak to teda jdu napravit. S pochopením se na mě pošťačka mile usmívá a dokonce mi podává lepící .. tentokráte pokakaně hnědou pásku a jako bonus bílý papír. Roztřesenýma pacičkama se snažím onou kakapáskou přilepit papír, což se mi povede asi tak na třetí pokus, páč na ten první mi ta mrcha kakapáska ulítla přímo doprostřed papíru a já, nechtě být za úplnýho trotla jsem jí prostě servala a šla do druhýho pokusu. Potřetí se povedlo, já opižlala nůžkami hrany, napsala adresu, zkontrolovala, jestli jako to mám dobře.. a posílám!
Děkuji a nashledanou.. vícekrát vás nechci vidět.. mastím si to autem k domovu.. V půlce cesty mi dojde, že jsem tu adresu opisovala z původního podacího lístku a tudíž BLBĚ.. UAAAAAAAAAAAA!!!!
Ps: Jj, konec si jistě domyslíte sami.. :-/ :)
Malýmu blonďatýmu kudrnáčovi chci jen vzkázat, že doufám, že mu ten umně v balíku zakamuflovanej a synem blýskavejma samolepkama vlastnoručně vytuněnej noťas udělá radost, tak, jak jí dělal nám a jednou mi odpustí! :)
Ze sbírky: Ze života s úsměvem
26.04.2015 - 09:29
Pobavilo mě to, ale vzhledem k mému způsobu myšlení, zdaleka ne tak, jak by mohlo. Tak, jak je to napsané, tomu totiž nerozumím, takže si to musím při čtení překládat a po takovém překladu už to zní mnohem víc všedně a obyčejně.
Ale pointu ten příběh má. Něco podobného se stává.
Ale pointu ten příběh má. Něco podobného se stává.
17.10.2014 - 10:54
Máta: na tohle jsem přišla už dávno - u některých věcí nepít, nežrat! :))) Díky ;)
17.10.2014 - 10:26
ÁÁÁÁÁÁÁÁ... pardon, měla bych přestat řvát smíchy a začít se vyjadřovat rozumitelně, nejspíš, asi, že? A nejdřív tedy setřít svůj svačinový čaj z monitoru a vykašlat drobečky... To nebyl dobrý nápad, dát si ke čtení dlabanec.
Kakapáska mě odrovnala, trefa do černého... Pošta je holt pošta...
Tohle byl skvělej kousek, ženská ty mi dáváš!
Kakapáska mě odrovnala, trefa do černého... Pošta je holt pošta...
Tohle byl skvělej kousek, ženská ty mi dáváš!
16.10.2014 - 23:02
teď už poštu využívám minimálně, ale byla doba kdy jsem tam odtud pravidelně odcházela s pocitem že jsem debil a neumím ani vyplnit složenku, předem jsem se děsila co zase bude za problém, možná jsem byla zbytečně vznětlivá nebo oni zbytečně předpisoví, ale byla doba že jsme si fakt neseděly, teď už je to v poho, no vlastně teď už tam téměř nechodím a balík, ten jsem neposílala taky pěkně dlouho, tvá témata se dotýkají běžných problému a píšeš opravdu příjemně lidově
16.10.2014 - 18:31
Zamila: jako jo, já na poštu moc nechodím, tak to byl skoro nadlidskej úkol :)) nakonec, sama víš :))
16.10.2014 - 13:11
:-D To mi něco připomíná ... Mojí bývalou práci v knihkupectví a muj nedávnej postup, jak po několika desetiletích napsat a poslat dopis ;-)
Skvěle napsáno, zasmála jsem se hned na začátku :-)
"Po třech hodinách perné práce mám zabaleno, všechno drží na svém místě za pomoci asi kilometru průhledné izolepy a povznesením se nad fakt, že ten balík je fakt echt hnusnej ..." :-D To znam :-D
Skvěle napsáno, zasmála jsem se hned na začátku :-)
"Po třech hodinách perné práce mám zabaleno, všechno drží na svém místě za pomoci asi kilometru průhledné izolepy a povznesením se nad fakt, že ten balík je fakt echt hnusnej ..." :-D To znam :-D
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Balík story : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Šp_rýmování
Předchozí dílo autora : Nespavost
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
lidus řekla o prostějanek :Měsíc. Občas moje externí paměť ( :-) ). A člověk, co mě drží víceméně nohama na zemi. A tak :-)