název? nevím..

přišla k bráně omšelé věznice, opletené ostnatým drátem, jakoby měla hlídat zločince nejtěžšího kalibru, sleduje ji všude přítomné oko kamery, skoro se bojí i vysmrkat

jde za přítelem.. neúmyslná autonehoda, nikdo nezemřel, nikdo další se nezranil, "jen" jedna pochroumaná noha v kotníku.. a.. 18 měsíců "natvrdo" .. nebyl opilý, zaplatil, co mohl, vycházel u soudu vstříc, uznal neúmyslnou vinu.. a..?

může se to stát každému z nás.. na každého z nás si jednou mohou začít ukazovat prstem

vstupuje se po dvou a méně, záleží, jestli jste rodina, OP prosím, máte s sebou nějaké kovové předměty? osobní prohlídka, projít rámem, písk.. zpět.. sundejte hodinky.. a znovu.. písk.. zpět.. boty dolů.. znovu.. písk.. obraťte kapsy naruby a pokud to teď nevyjde, budeme muset přistoupit k odkládání oděvu..

brr.. zazní jí v hlavě.. NIKDY! s viditelnou úlevou najde v kapse dvě koruny.. jasně.. to bude ono!

projděte rámem.. Uff, ticho.

jde s ostatními čekat před budovu, na rozlehlé nádvoří, až si pro ně přijde vychovatel, který je odvádí do další, nijak zvlášť optimisticky vyhlížející budovy..

"nedívejte se kolem sebe, pojďte, nezdržujte nebo vám ukončím návštěvu!" huláká na pár z těch, kteří si dovolili, se zvědavě rozhlédnout okolo.. to víte, sem se jen tak nedostanete.. anebo ano.........? nějaké dítě se rozpláče

dlouhá chodba, další kontrola

posadí se k malému stolku v rohu u okna, ještě zbývají tři židle., stolečků je všeho všudy kolem dvaceti

postupně přicházejí odsouzení

slzy, pevná objetí, emoce

zahlédla přítele.. zděsila se.. jeho výraz nevěstí nic dobrého.. jakoby to byl někdo jiný.. obrovský stres a smutek, mu změnil rysy, dříve tak laskavé..

"co jste to s ním udělali??!!!!" chce se jí křičet

objetí, pusa

"jak se máš?"

"dobrý.. je vidět, že lže.. jsem rád, že tě vidím.."

"nedívejte se z toho okna nebo vám ukončím návštěvu!!!" křičí strážný na nějakého návštěvníka, který si dovolil trochu zalapat po čerstvém vzduchu

návštěvy teprve začaly a už teď se tu nedá skoro dýchat.. bzučí to tu jako v úle, bolí ji hlava, ale kvůli němu to vydrží

obličejem se mu mihne závan smutku, který se snaží zahnat otázkou "co doma?"

nemůže spustit oči z jedné rodiny.. kudrnatá holka, asi 11 let, visí celou dobu tátovi na krku, neustále ho objímá, je spokojená, že ho má aspoň pár chvil u sebe, táta jí hladí po zádech, mamině se při pohledu na ten obraz, skutálela slza po tváři

hned vedle sedí drsňák, potetovaný shora dolů, nenápadně se snaží ládovat čokoládovými bonbony, co mu přinesla pravděpodobně jeho matka.. je totiž zakázáno pronášet jakékoli jídlo, krom diabetiků, ti mají výjimku, které, jak vidno často zneužívají.. přenést bonbon do úst se mu celkem daří, má je schované pod novinami, které taky prošly důkladnou kontrolou.. strčí pod ně ruku, rozhlédne se.. a šup, už ho tam má.. jen, kdyby tak neurvale nepřežvykoval.. je nenápadnej, jak sáňky v létě a to se mu asi po desátém kousku vymstí.. "co to tu děláte?? co to jíte??? konec návštěvy, zpátky na celu!!!" .. no je to fuk, stejně tam jen tak seděli a nemluvili a skoro všechno už snědl

další klučina nalevo od ní přinesl tátovi, výměnou za ten starý, míč.. všechno je tu jen výměnou.. tričko za tričko, mikina za mikinu, kalhoty za kalhoty, pokud vychovatel dovolí.. ne tričko za mikinu.. a tak tam sedí v tom vedru v dlouhém rukávu, přišel v zimě a tričko nemá.. nemůže se soustředit na to, co jí říká přítel, nemůže se ubránit a pozoruje lidi kolem.. přemítá, za co tu "sedí" ti ostatní.. někteří vypadají tak "normálně", jiní grázlové od pohledu.. a co jejich rodiny.. ?

jiný táta právě hladí asi dvouletého syna po hlavě.. malej tu nemá stání, nediví se mu, je to dlouhé, šedivé, smutné..

jinde asi skupinka kamarádů, jsou v pohodě, dokonce se hlasitěji zasmějí a už jsou upozorněni, že ještě jednou a budou jim ukončeny návštěvy.. provinile se zahledí do desky stolu

dělá se jí zle.. čas plyne tak pomalu, proboha, jak tu vydrží ještě další dvě hodiny???! musí na záchod..

fuj.. tomu se říká záchod? spíš tak adept na žloutenku a titul "prasárna roku" .. bere zpátečku

ještě, že tu mají automat na balenou vodu.. koupí dvě, bublinky pro sebe, colu pro něj.. a taky tekutou čokoládu, ať si dá.. dychtivě se napije.. najednou má obrovskou žízeň.. i on si dá s chutí.. přísun cukru je pro něj terno, má tu věčně hlad

povídají, mlčí, dívají se na sebe.. visí to ve vzduchu, křivda.. ani jeden nemůže pochopit, jak se to mohlo stát.. proč to došlo tak daleko.. trest musí být, s tím souhlasí oba.. existuje ale přiměřený trest?

od té doby se bojí jezdit autem..

pozoruje jinou rodinu.. vypadají celkem v pohodě a jako z dálky k ní doléhají jeho slova, která ji proberou z mimoreality.. "šlo jich tam jedenáct.. deset se jich vrátilo.. je to zbytečné, nedostanu zkrácení trestu, nedostanu!!" .. má hlavu v dlaních.. a nevěřícně jí kroutí.. v oku se mu leskna slza, kterou hrdinně zastaví a nenechá stéct dolů.. je to přeci chlap! a chlapi nepláčou! blbost.. která se jí za chvíli potvrdí.. pohladí ho po ruce a řekne.. "nevzdám se, musíme zkusit všechno, všechno!" .. zvedne k ní s povděkem oči..

dalších pár vět, slov.. další čokoláda..

konec návštěv.. zase až pět týdnů..

děti začínají plakat a pevně svírají svoje tatínky.. maminky, babičky či dědečkové se je snaží uklidnit, což se jim částečně daří a tak všichni opouští prostor návštěvní místnosti.. v ponuré chodbě, kde čekají na vychovatele to začíná nanovo.. asi desetiletý klučina strašně pláče.. je to ten s míčem.. přidává se k němu copatá holka, která celou dobu seděla tátovi na klíně.. aby toho nebylo málo.. asi dvouletý chlapec spustí tu svojí.. srdce tu usedá.. ani oni to nemají jednoduché..

vychovatel je vyvádí na dvůr se slovy.. rychle, nerozhlížejte se..

vládne tu režim, jako v doupěti plném vrahů.. všichni musí držet ústa a krok.. jak odsouzení, tak návštěvy.. jinak hrozí další trest.. za každou "hloupost" trest

výstupní kontrola je tentokrát rychlejší, když se za ní zavře brána věznice, cítí se o dost líp.. a z plna hrdla se nadechuje čerstvého vzduchu..

jen stále nemůže pochopit..


PROČ?