Čertí kámen

V jednom knížectví žil velmi bohatý pán Rudolf. Byl tak bohatý, že se jeho peníze mohly vyvážit penězům knížete. Nemyslete si ale že si vydělal poctivě. Kde mohl tak šidil. Ze začátku ve svém řemesle a když už byl bohatší tak si půjčoval, ale nevracel. Lidé na něho byli krátcí. Často na ně pouštěl své zlé psy a nebo je obviňoval z něčeho co vůbec neudělali. Proto se ho lidé báli a raději se s ním vůbec nechtěli vidět. A pokud někdo neměl peníze ani na chleba, šel hezky Rudolfa poprosit alespoň o nějaký drobáček. Myslíte že někomu něco dal? Ani jeden stříbrňáček mu nesměl z pokladny zmizet pro někoho jiného.
Jednoho dne se Rudolf rozhodl, že si najde nevěstu. Myslel si hned na knížecí dceru Rozárku. Několikrát se byl mladé kněžně dvořit, ale marně. Rozárka o něho nestála.
Jednou si kníže zavolal Rozárku: "Dceruško, už máš věk na vdávání. A pán Rudolf by tě chtěl za ženu."
"Já vím tatínku, ale já ho nechci!"
"Proč? Je bohatý! Měla by si se u něj jako v bavlnce."
"Ale je taky starý, zlý a ošklivý. Prostě si ho nevezmu." Rozárka vyběhla ze sálu. Běžela dlouhou chodbou až do svého pokoje. Zabouchla za sebou dveře a vyšla na balkónek. Rozhlédla se po zahradě. Hledala Jakuba. Jakub pracoval na zámku jako zahradník. Rozárka se mu moc líbila a Jakub se zase líbil Rozárce. Trávili společně mnoho času. Jakub učil Rozárku poznávat všechny květiny a Rozárka na oplátku objasňovala Jakubovi zeměpis a dějepis. Ale nemyslete si, že se jen učili. To rozhodně ne! Oba milovali jízdu na koni. Proto často jezdili do lesa nebo k rybníku. Teď, ale potřebovala Rozárka aby ji Jakub zachránil. Za žádnou cenu si nechtěla vzít zlého Rudolfa. Mnohem raději by se totiž stala manželkou právě Jakuba.
Najednou se ozval zvuk Jakubovi píšťalky. Rozárka se vyklonila dolů přes zábradlí a dole uviděla Jakuba.
"Jakube!" Zavolala na něho.
"Ano Rozárko. Copak?"
"Musíš mi pomoct! Chtějí, abych si vzala zlého Rudolfa."
"Cože!?" Pak už Jakub na nic nečekal a utíkal za knížetem. Dlouho ho prosil a přemlouval, aby mu dal Rozárku za ženu, ale o tom kníže nechtěl ani slyšet. Jakub byl smutný, vždyť byl do Rozárky tak zamilovaný. Sedl si na kámen u kraje lesa a řekl si: "Kéž by toho Rudolfa čert vzal." A ve vzteku zahodil jeden kamínek do lesa. Najednou ve křoví něco zapraskalo. Jakub si myslel, že je to nějaký ptáček. Jenže najednou se křoví samo zapálilo, plameny šlehaly do výšky a černý dým se valil až k nebi. Jakub vyskočil a chtěl oheň uhasit, když tu najednou z plamenů vystoupil čert. Měl dva špičaté rohy na hlavě a místo jedné boty měl kopyto. Udělal pár kroků k Jakubovi a řekl: "Ty by si se chtěl zbavit pána Rudolfa?"
Jakub kývl na souhlas. Byl celý vyplašený.
"To, ale nebude jednoduché!" Pokračoval pekelník."Musel by si splnit dva úkoly. Proč by si tak stál o to aby Rudolfa pohltilo peklo,"
"On...Totiž....chce..."Koktal Jakub."Chce si vzít Rozárku! A tu si přece vůbec nezaslouží! Kdyby jste věděl jak se chová k obyčejným lidem. Kolik zlého už napáchal."
Čert se začal chechtat. "Ach ty hloupý! To mi přece všechno víme! Taky o něho peklo už hodně dlouho usiluje. Jenomže na to sami nestačíme."
"Peklo, že by na něco nestačilo?" Podivil se Jakub.
"No my jsme totiž pro něj poslali jednoho čerta začátečníka, jenomže on si nechal ukrást lahvičku s pekelným plamenem. A s tou je Rudolf chráněný před všemi kouzly pekla."
"Aha. To bude ten úkol. Musím mu vzít ten plamen."
"Jsi chytrý hoch. Podívej dám ti tuhle brašnu. Pokaždé když do ní sáhneš najdeš tam všechno co budeš chtít. Víc už ti nemohu pomoci. Pokud se ti podaří mu plamen vzít, tvým druhým úkolem bude přivést Rudolfa až k Čertímu kamenu hluboko v lese. Tam už bude v naší moci. " Čert podal Jakubovi brašnu. Potom zase vstoupil do hořícího keře, zmizel a s ním i plamen. Zůstal tu jen ohořelý keř, který zanedlouho zase obrost živými lístky.
Jakub se tedy vydal k Rudolfovi a nechal se k němu najmout do služby. Hned začal zkoumat kde by mohl schovávat lahvičku s plamenem. Prohledal snad celý dům a pekelný plamen nikde neobjevil. Když večer šel pán Rudolf do koupele, lahvička mu vysela okolo krku. Jakub se nabídl, že mu donese osušky a noční košili. Když vstoupil do koupelny lahvička ležela na stolečku. Šla z ní taková záře, že ji nikdo nemohl přehlédnout. Jakub dělal, že se mu zatočila hlava a upadl. Když padal převrhl stoleček a lahvička spadla na zem. Jakub neváhal a hned si lahvičku schoval do kapsy. Najednou se okolo něho seběhla spousta sloužících, kteří ho posadili do křesla a přinesli mu obklad na čelo. Potom ho opatrně dovedli až do pokoje, aby zase neupadl. Ráno si Rudolf nechal zavolat všechny zaměstnance a vyzvídal kdo má u sebe jeho lahvičku. Bylo těžké najít toho kdo ji vzal, protože v koupelně se večer pohybovala spousta lidí, kvůli Jakubovi. Nakonec Rudolf nechal prohledat celý dům. Když byl Jakub o samotě přál si aby v brašně našel falešnou lahvičku, ale na chlup stejnou jako tu pravou. A opravdu, když sáhl do brašny našel tam stejnou lahvičku s pekelným plamenem jako tu, pravou, kterou si schoval. Rudolf nic nepoznal a nasadil si na krk falešnou lahvičku. Potom Jakub zase sáhl do brašny a vytáhl z ní plný pytel zlaťáků. Z těch potom kladl cestičku hluboko do lesa. Rudolf je potom po jednom sbíral a tak ho zlaťáky dovedli až ke Čertímu kamenu. Tam už na něho čekal čert, který ho vzal rovnou do pekla. Za odměnu Jakub dostal od čerta celý Rudolfův majetek.
Nyní už nic nebránilo svatbě krásné a milé Rozárky a chytrého teď už i bohatého Jakuba.