přidáno 26.08.2014
hodnoceno 5
čteno 838(13)
posláno 0
Motto: Škola hrou a co život?

Bylo to spontánní a přirozený.
I přirození přišlo mi přirozený.
Při rození tohohle story.
Přirozeně jsme prožívali rumunský hory.
Bloudili a hledali (se).
Antracitovymi doly.
A teď mám doly od pláče.
Ne ďolíčky!
To ptáče neskáče ani nelítá.
Ustřihl si mu křídla a podkop nožičky.
Biješ nevinný.
Biješ se s přírodou.
Přirozeně?
Hodiny odbíjí.
A mně přijde že čas stojí.
Ten čas stojí mě dost úsilí.
Tohle emotivní násilí mě znásilňuje.
Přijímám pod obojí.
přidáno 31.10.2014 - 19:30
Orionka: Trojité diky:D
přidáno 31.10.2014 - 14:44
Dobře!
přidáno 28.08.2014 - 14:54
vzpomněla jsem si při čtení na toto : život není problém, který se má řešit, život je dobrodružství, které se má prožít...

a ty to máš v básni jakoby obsažené : snahu řešit - život a zvládáš i to (hlavně díky formě básně), že je potřeba ho spíše prožít a spíše hravě, než násilím...
přidáno 26.08.2014 - 20:24
Souhlasím s Vanovaso. Pohrála jsi si s ní tak, že mě až rozesmála :)) Líbí
přidáno 26.08.2014 - 18:06
hravé...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Přijímat podobojí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : En ten. Tamten.
Předchozí dílo autora : Sůl

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming