přidáno 19.08.2014
hodnoceno 6
čteno 852(14)
posláno 0
Buším uvnitř vlastního srdce,
trpce a trpčeji do sténajících stěn,
bolest jak jitro sklání se nade mnou,
chci se prokapat s kapkami krve ven.

Tápu temně po tepnách,
žhnu a žádám žíznivé žíly,
krkolomný zlom, pád a já klečím,
úplně uzamčen, shořely síly.
přidáno 13.02.2015 - 18:46
mně se líbí bezezbytku
přidáno 20.08.2014 - 11:02
Ty aliterace jsou povedené – u toho žádám to zabije význam úplně, poslední dva verše už prostě jen podlehly formě.
přidáno 19.08.2014 - 22:43
Jsou zvony, co buší... Komu? A proč? Pak odezní. Zůstanou v duši. A musíš, udělat krok...
přidáno 19.08.2014 - 19:21
taron: děkuji :)
přidáno 19.08.2014 - 19:09
ach jo, taky moc smutná...a moc pěkná.
přidáno 19.08.2014 - 18:31
Srdce je divný orgán, je to tak ...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Od stěny ke stěně : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora :
Předchozí dílo autora : Nic

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming