...
přidáno 10.08.2014
hodnoceno 7
čteno 973(10)
posláno 0
Zase jsem četl Tvé básně,
byl jsi mě otcem veršů,
nosil jsi úsměv v košíku
a stín měl z kapradin.

Kreslím si prstem v písku
jak v dávných mapách,
do snopů skládám vzpomínky.

Z polí se ztrácejí klasy,
tůně vysychají,
jen v sadech a vinicích roste krása.

Zas se mě vrátíš, budem ji trhat
a vonět budeš levandulí.
přidáno 14.08.2014 - 20:38
TaroN ... :-)
přidáno 14.08.2014 - 20:37
Tarot ... vnímáš ... děkuji ... vážím si toho
přidáno 14.08.2014 - 10:16
moc na stylizaci nejsem, ale souhlasím se Zamilou, jinak souzvučím i dále s ostatními, první sloka je bomba, druhá navozuje dále nostalgicitu, třetí dává naději, že se jednou všichni sejdem? Tady, nebo tam, je to jedno...

každý jsme ztratili své nejbližší, své učitele, své milované...
jejich vůně se nedá zapomenout a je právě tak uklidňující jako vůně levandule...
přidáno 12.08.2014 - 12:28
Pěkná :-) Až na to "mě" ... ;-)
přidáno 11.08.2014 - 18:11
Něčím mě zaujala, snad ta lehká melancholie a vůně levandule, čtu ji dokola, možná ano není dokonalá, ale nevím čím takže vlastně je tak zvláštně light hezká
přidáno 11.08.2014 - 00:17
... přemýslím, dobrý postřeh, ještě si to v sobě projdu ... Díky
přidáno 10.08.2014 - 22:57
MaPi prvni sloka je delikateska - proc jsi pak zacal hrat jinou notu? Jinak ostatni je velmi hezke

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Levandulová : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Na cestách osudu
Předchozí dílo autora : Vánoce

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming