přidáno 09.08.2014
hodnoceno 4
čteno 1136(10)
posláno 0
Je tma a ticho,
je mi teplo.
Teď světlo, hladí mé tělo,
vnímám to – všecičko, všechno...

kol kolem napnuté,
na nich akrobaté života,
pavučiny strun osudu.

Jedna struna, jedno bytí,
jedna chyba, konec žití.

Není tu nahoře, není tu dole,
ve spleti strun procházíme sebou,
jsme stíny, svlečené na duše,
co teď je dole, před chvílí bylo nade mnou.

Tak kráčím krokem nejistým,
hledaje rovnováhu,
s pevným rozhodnutím,
že nežli opustím svou strunu,
dosáhnu na svobodu.
přidáno 25.08.2014 - 18:00
souhlasím s Ídží.
ještě je dobré toto : " jsme stíny, svlečené na duše"
přidáno 14.08.2014 - 21:00
korálek: Ídží: díky :)
přidáno 11.08.2014 - 12:09
Fajn, líbí se mi především na poslední sloka;)
přidáno 11.08.2014 - 01:10
Líbí se mi myšlenka , přirovnání- pro mě to má hloubku i prostor)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Struny osudu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Amore
Předchozí dílo autora : Do oceánu

» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]
» řekli o sobě
milancholik řekl o Sokolička :
Jedna z prvních, kteří mě tu svými díly zaujaly. A zájem o její díla i ji samotnou trvá... Osoba, které se můžu svěřit se vším, jedna z múz.. Nikdy jsem nečekal, že bych mohl někoho tak skvělého poznat přes internet. Moc si ji vážím.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming