Zlom

Johnny měl už po starostech, byl zpátky ve hře, byl opět někdo, a tentokrát věděl, že Martyho už nezradí. Věděl, že tohle je život, ke kterému byl předurčen. A od té doby už si na Mary - Ann ani nevzpomněl, a ona na něj taky ne. Na jiné holky neměl, vzhledem ke své práci, čas, a ani pomyšlení. Byli s Martym silná dvojka. Silnější, než kdy dřív.

Čas plynul, a s postupem několika měsíců se s Johnnyho a Martyho stalo silné obchodní duo. Marty s léty praxe a Johnny se svou mozkovnou mohli teprve pořádně expandovat. Tytam jsou časy, kdy Johnny prodával trávu, a počítal zisk z každého pytlíku na zaplacení nájmu.

Během několika měsíců našli s Martym způsob, jak expandovat rychle, a bez rizika, a oba se smáli nad tím, jak neskutečně jednoduché je stát se bohatými a mocnými lidmi. Jen jediná věc Johnnyho znepokojovala, a tou věcí bylo to, jak moc jednoduché to všechno bylo.

Na tohle všechno myslel, když jel k Martymu projednávat podrobnosti jejich další akce. Největší akce, kterou až doposud podnikli, ale Johnny byl až překvapivě klidný, i když je to velká akce, vše už je domluveno a připraveno. Už jen zbývá dojet do skladu za hlavním městem, kde má dojít k předání zboží a peněz.

Přijel k Martymu, který i když měl spoustu peněz, tak stále bydlel se svou mámou. Strašně ji obdivoval, a takhle alespoň bude v bezpečí, jak sám říkal. "Nazdar buzno" pozdraví Johnny zvesela. "Jedem?" "Jo, počkej chvíli, vezmu peníze a můžeme vyrazit." odpovídá Marty pohotově. Je na něm vidět, že je z této akce úplně vzrušený, roztěkaný, takového ho Johnny nezná. "Nebuď nervózní, vole" uklidňuje Johnny Martyho, "všechno půjde jako po másle." Nasedají do Johnnyho vozu, který i přes to, jak se chlapci rozmohli působí spíš ošuntěle. Má to svůj důvod. Johnny nechce budit pozornost.

Celou cestu nepromluvili ani slovo, ale když už se blížili k místu předání, tak začal být nervózní i Johnny. Přecejenom je to největší kšeft, který kdy podnikli, navíc s cizojazyčným partnerem. A Johnny nemá k cizincům v businessu moc důvěry. Ale zboží bylo to nejkvalitnější, jaké bylo na trhu k dostání. Tak to riskli. Johnny zastavil auto asi 500 metrů od skladu, a nechal Martyho vystoupit, taková byla domluva. Cizinec byl domluvený pouze s Martym, a Johnny by jej nerad pokoušel. Těžko říct, jak by se zachoval.

Zaparkoval a zhasnul motor, aby nebudil podezření. Marty pomalu odcházel, a Johnny už se nemohl dočkat, až se vrátí a budou spolu slavit minimálně týden. Zapálil si cigaretu, nervózně. "Mně ale nikdo neuklidní" pomyslí si Johnny. Uběhlo asi 15 minut, a Johnnyho přemohla zvědavost. Připadal si jako v těch kreslených pohádkách, kdy mu na jednom rameni sedí andílek a říká mu "Nechoď tam, celé to posereš a nebude z toho nic - v tom lepším případě" a na druhém rameni seděl čertík, který mu říkal "Tohle přece musíš vidět, žiješ svůj sen, jsi potichý, nikdo Tě nemusí vidět." Nakonec se rozhodne pro druhou variantu. Vyjde z auta, a potichu, jako partyzán se plíží ke skladu.

Je tam jen malé suterénní okýnko, Johnny k němu přilehne a vidí vše, jako na dlani. Vidí Martyho, který sedí na židli, před sebou kufřík s penězi, na druhé straně stolu seděl cizák. Obrovský chlap, vypadal trochu jako Incredible Hulk. Johnny si pomyslí, že tak obrovského člověka snad ještě neviděl. Rozhlédne se po suterénu, byli tam další tři lidé, zřejmě ochranka. Dva z nich stáli po boku cizince, a třetí u dveří. Marty se domlouvá, ale Johnny neslyší ani slovo z jejich debaty, ale vše vypadá dobře, Marty právě posouvá kufřík směrem k partnerovi. Ten jej otevře a uznale pokývá hlavou.

V ten moment se stalo něco, co Johnny nikdy neviděl, za Martyho zády se objevil ten bodyguard, který hlídal dveře do suterénu, a bez jediného slova vytáhl zbraň a střelil Martyho do zátylku. Johnny se nezmůže ani na výkřik. Šok z právě viděného jej naprosto paralyzoval. Asi za deset vteřin se opět podívá do suterénního okýnka, jen aby se přesvědčil, že se mu to jenom zdálo. Ale opak byl pravdou, Marty ležel nehybně na podlaze a kufřík s penězi i ten druhý se zbožím už je opět v rukou cizího zmetka, který má naprosto nezaujatý výraz, asi jako kdyby si mazal chleba s paštikou.

Johnnyho napadne jediné, útěk. Ale zároveň jej napadne, že musí být přitom i potichu, jestli nechce dopadnout, jako jeho nejlepší kamarád. Až v autě mu začínají stékat po tváři slzy, chtěl by oplakat ztrátu drahého přitele, ale ne teď, pořád je ještě ve velkém nebezpečí. Sjíždí na dálnici, a ví, že už je v suchu. Ani nepřemýšlí, a ví, co musí udělat. Martyho smrt pomstí, i kdyby to měla být poslední věc, kterou v životě udělá. Odčiní se Martymu za zradu, za vše. A hlavně: Rozstřílí ty cizojazyčné parchanty na sračku. Tak to prostě bude.