Volání

Volání dálek mám,
marné je soužení,
ať dělám, co dělám,
tohle se nezmění.

Nejméně jedenkrát,
přijde to do roka,
sbalím si akorát,
co padne do oka.

Už sedím ve vlaku,
do dálav prchám zas,
hledat svou pohádku,
překrásný zlatý vlas.

Snad truhlu s pokladem,
zázračnou krajinu,
třpytivý diadém,
královskou korunu.

Možná chci býti jen,
obklopen lidmi kol,
vyprávět všem svůj sen,
a nebýt za koukol.