|
...
 11.07.2014 1 885(3) 0 |
Zase mě kousek života přeběhl přes cestu,
od severu se polární záře tlačila na jižní kříž,
a lodě, mé lodě natáhly plachty, jak umějí jen rackové,
nebylo kam utéci.
Bouře přicházela a ticho jí bylo bratrem,
v očích mých mužů panenky hrály kostky se strachem,
to ticho, dělalo z námořníků děti,
zůstaly jen stíny.
Vydali jsme se na moře plout a našli v něm věčné přátelství,
bylo léto horké i pro oceán a zbývaly jen chvíle,
to ticho začalo z mužů rvát údy,
vzalo si nás všechny.
Jen dubový kříž z lodi směřoval dál k jihu,
jako zrcadlo toho na nebesích.
od severu se polární záře tlačila na jižní kříž,
a lodě, mé lodě natáhly plachty, jak umějí jen rackové,
nebylo kam utéci.
Bouře přicházela a ticho jí bylo bratrem,
v očích mých mužů panenky hrály kostky se strachem,
to ticho, dělalo z námořníků děti,
zůstaly jen stíny.
Vydali jsme se na moře plout a našli v něm věčné přátelství,
bylo léto horké i pro oceán a zbývaly jen chvíle,
to ticho začalo z mužů rvát údy,
vzalo si nás všechny.
Jen dubový kříž z lodi směřoval dál k jihu,
jako zrcadlo toho na nebesích.
19.11.2014 - 17:10čtu ji už potřetí.. a nabývá pro mě stále hlubších rozměrů.. je úžasná :-) některá přirovnání nemají chybu.. "v očích mých mužů panenky hrály kostky se strachem"..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jižní kříž : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Korálky
Předchozí dílo autora : U dobré naděje
