 06.07.2014 0 1027(7) 0 |
Jako vánek, kterého se nesmíš dotknout.
Jako slunce, před kterým se musíš ukrýt.
Já chtěl bych jí říct, že ji mám rád,
že každý den bych ji chtěl mít.
Ale něco mi brání.
Jsem to já, má vnitřní podstata.
S tou se rodíme, co víc k tomu říct.
Snad jen to, že nám ničí
žití krásného poupata.
Ty malé zárodky naděje.
Jako slunce, před kterým se musíš ukrýt.
Já chtěl bych jí říct, že ji mám rád,
že každý den bych ji chtěl mít.
Ale něco mi brání.
Jsem to já, má vnitřní podstata.
S tou se rodíme, co víc k tomu říct.
Snad jen to, že nám ničí
žití krásného poupata.
Ty malé zárodky naděje.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sen zapomenutého večera : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Hvozd
Předchozí dílo autora : Panna a káva
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Eraso Holexa» narozeniny
slečna Lily [17], nevěrná [16], Alex07 [13], Tajemný [13], Máňa na koni [1]» řekli o sobě
Sebastián Wortys řekl o Singularis :Systematick-á/ý genderfluid intelektuál fascinovan-ý/á veřejnou hromadnou dopravou, kter-á/ý mě kontaktoval(a) v reakci na závěr knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie a mou aktuální poptávku po lidech společných zájmů. Díky n-í/ěmu jsem se, podobně jako Severak, dozěděl o psanci.cz.
